Petr Záhrobský je v plné přípravě na novou sezónu

15.9.2009

Autor: Dan Tichý

Poslední dvě sezóny v podání Petra Záhrobského, zvláště ta velmi úspěšná loňská, byly jasným signálem lyžařské i široké veřejnosti, aby začala závodníka Ski klubu Krkonoš vnímat především coby neustále se zlepšujícího českého sjezdaře, jenž dokázal zajet hned několik výsledků, v historii tuzemského mužského alpského lyžování vpravdě ojedinělých.

---

Petrovi se podařilo vybojovat premiérové české body ve Světovém poháru v některé z rychlostních disciplín. Dvě 30. místa v Super-G (Val Gardena, Kitzbühel), k tomu 25. příčka ve sjezdu SP v norském Kvitfjellu a navrch jako pořádný závdavek 6 vítězství v superobřích slalomech Evropského poháru včetně celkového triumfu v hodnocení této disicplíny, to vše byly výsledky, hodné respektu a uznání.

"Z těchto výsledků vyplývá, že se budu soustředit na rychlostní disciplíny, i když vím, že ze mě nikdy nebude ten úplně klasický sjezdař. Třeba sjezd v Kitzbühelu zatím neplánuju jet, ale rád bych se zúčastnil všech, řekl bych rozumnějších sjezdů ve svěťáku, což je například Lake Louise, Kvitfjell nebo Val Gardena. Superobří slalomy chci odjet všechny," vysvětluje zkušený český reprezentant, jehož doménou byl dříve více obří slalom, na který ani nyní (především v tréninku) rozhodně nezanevře, přesto však počet absolvovaných závodů v GS poněkud omezí.

Za jeho vzestupem v "klouzavkách" stojí několik faktorů. Určitě je to nesmírně tvrdá práce. "Petr je velký dříč a o to více si všechny úspěchy, kterých v poslední době dosáhnul, zaslouží," chválí svého syna a svěřence Petr Záhrobský starší. Druhým významným aspektem jsou podle mínění Petra juniora nabyté zkušenosti a závodnická vyzrálost. "Je to obdobné jako ve Formuli 1, je velký rozdíl mezi tím, když na nějakém okruhu jedete poprvé nebo podvacáté. Tak to funguje i ve Světovém poháru, který se každý rok jezdí z velké části na stejných místech a stejných tratích," podotýká nejvýše postavený český sjezdař v hodnocení rychlostních disciplín ve světovém žebříčku FIS.

Třetím, neméně důležitým bodem, je kvalita lyží. "Poslední dvě sezóny mám od firmy Head opravdu velmi dobré lyže. Když má člověk kvalitní vybavení, klidně to při dvouminutovém sjezdu znamená vteřinu náskoku," zdůrazňuje člen Centra sportu Ministerstva vnitra České republiky. Díky dosaženým výsledkům se pro nadcházející sezónu opět posunul o něco výše ve firemní hierarchii HEADu. "Patří teď mezi jejich elitní jezdce, je to třeba vidět na tom, že firma vyrobí na novou sezónu 100 párů těch nejlepších závodních lyží a z nich si jich takový Didier Cuche vezme čtrnáct a Petr čtyři," dodává Petr Záhrobský starší, který se po vzájemné dohodě v rodinném kruhu bude nyní stoprocentně věnovat coby kouč a servisman svému synovi. Vedle "Papá" coby šéfa týmu jsou ještě Petrovi juniorovi k dispozici asistent trenéra Libor Junek, lékař MUDr. Jiří Beznoska a kondiční trenér Josef Šilhavý.

Již zmiňované testování lyží je nedílnou součástí každé přípravy na nadcházející sezónu. Petr a jeho tým se této činnosti věnovali v červnu na ledovci Kaunertal a budou v ní ještě před startem nového závodního ročníku pokračovat. Celá příprava byla jinak koncipována v podobném duchu jako ty předchozí. "Předloňská i loňská mě dovedly k dobrým výsledkům, osvědčily se, takže nebylo třeba je nějak výrazně měnit. Vyhovuje mi, když se přes léto můžu věnovat kondičnímu tréninku a na lyže jdu pak o něco později," přitakává český reprezentant, který v druhé polovině srpna strávil několik dní na italském ledovci Stelvio a pak se odebral na týden do Jeseníků do Karlovy Studánky na kondičně-rehabilitační pobyt. "Bylo to příjemné zpestření přípravy," pochvaluje si.

Do olympijské sezóny plánuje vstoupit v rakouském Reiteralmu při dvou superobřích slalomech Evropského poháru. "Ale vzhledem k tomu, že se jedná o termín 9. a 10. listopadu, tak není úplně jisté, že se závody pojedou. V tom případě by asi mým prvním závodem byl Světový pohár v kanadském Lake Louise na konci listopadu," upřesňuje osmadvacetiletý sjezdař.

Jeho ambice ve Světovém poháru, který bude v nové sezóně upřednostňovat před kontinentálním seriálem, i proto, že má ve svěťákovém superobřím slalomu jisté místo startu v celé sezóně (a navíc vyjíždí další místo pro některého z reprezentačních kolegů), míří do elitní třicítky. "Rád bych ve Světovém poháru potvrdil své výsledky z minulé sezóny a přeju si, aby se mi letos podařilo nasbírat ještě více bodů. Ideálním stavem by bylo být ve sjezdu nebo v super-G ve třicítce celkového hodnocení této disciplíny a dostat se do nasazené třicítky," uzavírá Petr.

ZIMNÍ SEZÓNA 08/09 S PETREM ZÁHROBSKÝM

Celá zimní sezóna byla opravdu podařená. Hodně se cestovalo - Canada, Skandinávie a převážně Alpy. Ještě lepší ale byly Petrovy výsledky...celkové vítězství v Super-G Evropského poháru, kde dokázal z pěti závodů pětkrát vyhrát!!! Neméně úspěšný byl ve Světáku, kde se mu poprvé dařilo umísťovat se do první 30 a sbírat tak body. Celou zimu panovala super pohoda, ale na jaro jsme se už opravdu těšili. Vždyť jsme taky od listopadu do půlky dubna byli doma necelých 10 dní:) Ale stálo to za to!!!

LETNÍ LEDOVCOVÁ PŘÍPRAVA A PRVNÍ ZÁVODY

Během léta a podzimu se pravidelně jezdilo na rakouské a italské ledovce, vždy tak na 5-8 dní se stejně dlouhou pauzou doma.

Začátkem zimy se vytvořily dva týmy (jeden se Šárkou a druhý s Petrem) a začalo celozimní putování po Světových a Evropských pohárech. Spolu s Petrem a paní Záhrobskou jsme vytvořili útočné trio a začali sbírat první bodíky.

Na první závody jsme vyjeli do Tignes ve Francii na FISové závody, kde Petr skončil 2. a 6. Koncem listopadu následoval přesun za oceán do Rocky Mountains v Kanadě, kde se konal Světový pohár. Petr byl 52. a 44. Z letiště v Mnichově jsme pokračovali rovnou pod mě dobře známý Dachstain u Ramsau, kde si Petr vyjel historicky první výtězství v Evropském poháru. Po krátké návštěvě domava se odjelo do francouského Val d´Isere, kde to ještě nevyšlo vše podle představ... zato o týden později, přesněji 19. 12., si Petr vyjel historický bod pro ČR v rychlostní disciplíně Světového poháru.

Teď právě máme Vánoce a celý natěšený na oslavu Silvestra s kamarády se dozvídám, že díky špatným tréninkovým podmínkám v ČR odjíždíme ještě 30. 12. do rakouského Ramsau :( No aspoň jednu jistotu tato práce má - nikdy nevíte, co bude zítra :)

Pokusím se na tento blog čas od času utrousit alespoň krátkou poznámku a pokud ne, máte možnost se alespoň podívat na pár fotek na http://juneklibor.rajce.idnes.cz/

PŘEJI VŠEM HEZKÝ VSTUP DO NOVÉHO ROKU A AŤ VÁS ŠTĚSTÍ, RADOST I LÁSKA PROVÁZÍ PO CELIČKÝ ROK 2009.

KONEC SRANDY (ŠKOLY) - ZAČÁTEK PRÁCE

Je tomu opravdu tak, že se mi podařilo po krásných 5 letech dostudovat Technickou univerzitu v Liberci, obor učitelství Tělesné výchovy a Geografie. Vše jsme to pěkně oslavili, domluvili se, že každý z našeho kruhu se do Liberce dřív nebo později nastěhuje a prozatím si každý odešel hledat nějaký to živobytíčko.

Mě se hned na zažátek podařilo najít práci opravdu vítečnou a začal jsem jezdit jako člen realizačního týmu se sjezdaři Šárkou a Petrem Záhrobskými. Náplň práce je opravdu pestrá a člověk se nenudí, taky se ale někam podívá.

V rámci "restaurování" tohoto blogu se budu pokoušet občas z nějakého toho koutu světa napsat, popřípadě něco nafotit.

20) ZPRÁVA Z OULU (3.12. – 9.12.2007) – RUKA PO ČTVRTÉ - KONEČNĚ LYŽE, TROCHA SPORTU

Od začátku týdne jsem si již nastavil tvrdý:) režim a denně alespoň lehce přes hodinu sportu. To se také daří: v pondělí posilka, v úterek tradiční plavání a pak nějaké to běhání. No už se konečně zase cítím trochu lépe.

Tak to pokračovalo až do pátku, kdy mě moje Kummi Family (Timo a Arja) nabídli výlet do Ruky. Do té Ruky kde jsem už 3x byl, razím tedy počtvrté. V pátek přijíždíme až k večeru, do malé chajdy hned přímo u areálu. Krásna roubená chajda a jelikož jsme ve Finsku, i se saunou. A jelikož tato chata patří společnosti kde Arja pracuje a jsme stále ve Finsku, jsou tu na zdi pověšené čtyři celoroční permice. S takovými výhodami se i ta tma dá kousnout :) Na večer ještě roztápíme saunu a teplo uvnitř prokládáme sezením venku na zápraží s lahváčem a posléze večeří.

V sobotu se již počasí trochu ochlazuje (byla zde obleva a kolem 4-5C) a je kolem 1C, zataženo s jemným sněžením. Ráno si běžím vypůjčit výbavu na sjezdovky a už krouháme ty místní Kitzbuhely – jen tak pro zajímavost místní sjezdovky svým sklonem asi díru neudělají, ale pro místní na rovinu zvyklí Finy je to až až :) Mě ale asi nejvíce překvapil Timo, je mu už 59, vypadá na 50 a na prkně jezdí jako pětadvacátník, opravdu slušně!!! Suma sumárum, se dvěma zastávkami na čaj a pivko v místním bufetu a proježděním všech sjezdovek, jsem byl na nohou asi 7 hodin a zastal jsem jedno přísloví které asi nejspíš bude české: co si zaplatím to si taky musím užít. V 5 večer už byla tma tmoucí a já už jsem opravdu dál nemohl. Dobelhal jsem se tedy do půjčovny a s díky jim vše vrátil. Perfektní den strávený na lyžích!!! Po malé večeři následovala sauna a po sauně parádní véča v restauraci kam nás Arja pozvala. Dali jsme si společně s Timem sýry, co se rozpouštěly v mini troubě co nám donesli a k tomu bylo sobí maso a spousta dalších dobrot. Prostě lahoda.

V neděli jsem chtěl pro změnu vyrazit na běžky a tak se taky stalo. Timo mi půjčil lyže, tak jsem ještě musel do půjčovny pro boty a hole. Nejdříve sem objel 2x standardní tratě, kde Lukáš před týdnem vyhrál světový pohár (vůbec to není lehká pětka) a pak vyrazil na druhou stranu sjezdovek kolem kopce. Najel jsem dohromady asi 25 km a těch posledních pět už opravdu bolelo. Sníh totiž nebyl ten z nejrychlejších a moje forma ta z nejlepších. Odpo se zbývalo sbalit a vydat se na tříhodinovou cestu zpět do Oulu. Víkend to byl opravdu parádní a asi jeden z nejlepších tady ve Finsku.

19) ZPRÁVA Z OULU (26.11. – 2.12.2007) – EXKURZE DO LAPONSKA, VÍKEND V KUUSAMU NA SVĚTOVÉM POHÁRU

Tak, a je tu naše poslední exkurze se Scandinavian Studies, tentokráte na ještě vzdálenější než daleký sever, do země Sámi, která se rozkládá na území států Norska, Švédska, Finska a Ruska. Je to v rámci předmětu Sámi Culture a jde v podstatě o to spatřit život Laponců trochu z blízka. Vše opět skoro za neuvěřitelnou cenu 80E.

Vyrážíme v pondělí v 9 ráno a po delší cestě přes města Kemi, Tornio, Pello a Muomio se dostáváme do Enontekio, které leží téměř a na samé hranici s Norskem. Tady přespáváme v jednom větším hostýlku a před spaním jdeme ještě do sauny a pak ven na boby a ohřát se do koty finským buřtem.

Ráno máme zaplacenou snídaní a poté jedeme do Sámi muzea nalézající se ve stejnojmenném městečku. Jak se na místní poměry sluší mají tu skvělou expozici. K odpolední jsme již ale na cestě dále na sever do Norska. Stromy pomalu ubývají až najednou zmizí úplně. Jsou tu teď už jenom nízké keře na mírně vlnité krajině. Je kolem druhé hodiny a slunce, které bylo před chvilkou v zenitu a přesto se dotýkalo horizontu, už zase zapadlo. V Norsku přijíždíme do města Kautokeino, obec, která se jako jediná může pochlubit univerzitou na které se vyučuje výhradně v Sámi jazycích a o jejich zvycích a kultuře - Sámi University College. Studuje zde kolem 300 studentu a pracuje 300 profesorů a výzkumníků. Píší se tu nové knížky, studie, vytváří se nové slova pro pojmy které v laponském jazyce zatím neexistují (převážně vědecké) a vůbec se to tu má k světu. Od 70 let byla laponská menšina uznána EU a tím se jí dostává štědré finanční podpory. A např. silné snahy o asimilaci Laponců do národnostní většiny už spíše vystřídala hrdost Finska, Norska a Švédska, že mají Laponce ve své zemi. Na pozdní oběd se šlo do hospody, v rámci úspor jsem si ale šel raději projít město. Nejvíce mě asi pobavili Laponky za volantem v jejich tradičních čepkách. Po obědě se ještě vyráží do místní Galerie o stříbru, což je architektonicky neuvěřitelně zajímavá budova. Taky tady pobudem asi 3 hodiny a pořád je co objevovat. Navečír ještě následuje přejezd do kempu v norské obci Karasjok, náš nejsevernější bod exkurze – skoro 70 s.š. Před spaním ještě jdeme na výpravu po okolí a posléze zalézáme do koty na buřta, kam za chvilku přichází na pokec jeden mladý Laponec.

Budíček je v 8 a venku krapek přituhlo, je víc jak -25C a pěkná tma. Po snídani ale neleníme a vyrážíme nedaleko do norského laponského parlamentu. Tři severní skandinávské země totiž mají každá svůj laponský parlament, kde se řeší otázky a problémy které se přímo týkají Laponců. Vliv mají sice omezený, ale určitou moc, ne nevýznamnou, mají. Poslanci jsou pochopitelně Sámi. Byli jsme provedeni skrz budovu a dokonce i zasedací místnost – v podobě velké koty – kde se právě pracovalo. Před opuštěním Karasjoku jsme ještě navštívili muzeum ve kterém mají tradiční laponské kroje a pak už zvesela opět do Finksa, tentokráte k Inari, největšímu to laponskému jezeru. Spali jsme v super chatkách a před spaním jsem se ještě docela bavil šikmoočkama na lyžích a nezapomněli jsem využít přítomnosti sauny a jezera – ze sauny jsme rovnou skákali do zamrzlého jezera. Krapek studený :) Jo a jinak dnes jsme byli již tak vysoko, že v tuto roční dobu tu slunce na obzor už ani nevychází – tudíž tu byla polární noc. Ale na trudomyslnost je ještě brzo.

Ve čtvrtek bylo v plánu Siida muzeum, opět naprosto parádně uděláno, jen se tu nesmělo fotit. Ale fascinovali mě vyřezávané parohy losů a preciznost do jakých detailu to bylo provedeno. Měli tu taky brdloh medvěda ale naštěstí už spal. Odtud jsem jeli rovnou do Sámi rádia, jediného rádia vysílajícího v Sámi jazycích. Teď je tu ale už večeře a to odjíždíme na sobí farmu kousek za Inarijarvi. Při příjezdu krmíme pár sobiků přivázaných ke stromům, trénujeme chytání lasem a nakonec se odebíráme do prostorné koty, kde je pro nás přichystaná večeře. Jak jinak než ze soba. Bylo to výborné a doplněné o tradiční zpívání a vyprávění co a jak se tu na tom severu vlastně má.

V pátek už byla v podstatě na programu cesta zpět. Stihli jsme ještě udělat malé nákupy zdejších suvenýrů a přes města Sodankyla a Rovaniemi jsme se opět dostali do Oulu. Suma sumárum do bylo 1500 km a opravdu pěknej a zajímavej vejlet. Jen ty tři Američanky bych občas zabil. Co zase předváděly bylo neskutečné.

Ani jsem se nestihl pořádně vybalit a asi po dvou hodinách spánku vstávám do sobotního rána ve 4. Máme totiž s Markusem na víkend super plán!!! Jedeme jeho autem do Ruky-Kuusama kde se tento víkend koná Nordic Opening, čili zahajovaní lyžařské sezony v podobě prvních světáku. Dorážíme ospalí v osm ráno, jelikož jsem s Kóžou domluven na malý tríček, a to že nám půjčí startovní čísla. Tak se taky stává a už jsme zdarma proklouzli do malého areálu stadionu. Je tu dnes celkem příjemně, kolem -10C a jasno. Hned na začátek potkávám Pavlatu se Žáhou a asi jako všichni se krásně diví kde se tu beru. Zatím je tu po ránu trochu mrtvo a tak se jdu juknout na skoky kde se něco děje. Hned druhým skokem přijíždí Slejva a libuje si jak se mu tu daří skákat. Včera byl 13. a dnes po skoku 14. tak se odpo ukáže na běžkách. Muži mají dnes na programu sprinty a tak se taky snaží. Kvalifikovali se tři a Kóža jako jedinej poté vybojoval i jeden postup, takže body i spokojenost je. Odpoledne vyráží Slejva ale trošku tuhne a dojíždí 20., což je ale pořád parádní umístění. Poslední bod programu jsou skoky, kam se taky přijíždí podívat nejvíce diváku, jinak je tu ale divácké zastoupení trochu slabší. S Markusem se pomalu připravujem na spaní v autě, nakonec ale můžeme oba spát buď u známých Finů na chatě a nebo u kluků v apartmánech. Kompromisem šel Markus k Finům a na mě zbyla manželská s Kóžou. Ještě jsem navečer obešel Vencu Korunkovýho a Pavlaťáka, Koloděje jsem taky potkal a vůbec to bylo fajn si s těmito lidmi zase po delší době popovídat. Do pelechu jsme šli včas, pač Magi ráno závodil.

Ráno jsem se konečně probudil vyspalý a následovala další česká kulišárná – šli jsme pěkně na snídani do hotelu připravenou pro závoďáky. Nikdy bych taky neřek, jak je Malysz malinkatej. Byl mi asi po prsa, úplně droboulinká postavička, stačilo by asi jen fouknout a byl by na zemi. Na závodiště jsem se dostal už předem vykoumanou zkratkou abych unikl oku pořadatele, měl jsem na sobě ale ještě pro případ odhalení starou repre kombinézu a tak jsem to s ní na trati párkrát zachraňoval když po mě chtěli akreditaci :) Dnes byla na programu klasická 15 muži při parádních podmínkách. Teplota sice -15C, sníh ale tvrdý a rychlý. Dnes jeli Jakšík, Magi, Kupulík, Horina a Lukáš Bauer, který měl teoretickou šanci vést světák kdyby vyhrál. Závod samotnej jsem sledoval na největším kopci a dala se tady viděl jedna zajímavá věc. Každej se tu tak trochu více méně trápil, prostě nebylo to ono a bylo vidět že je to opravdu kopec strmilovák. Jedinej Lukáš tu byl schopnej udržet slušnej skluz a bylo nádherně vidět že mu to jede. I časy tomu odpovídali a Teichmann co jel půl minutky za ním ztrácel. Nakonec to dopadlo neuvěřitelně suprově vítězstvím a byla sranda to v cíli pozorovat jak se tu všichni radovali :) Prostě parádní víkend a jsem rád že jsem tohle mohl vidět na vlastní oči - aby si český lyžař nasazoval žlutý trikot :)

Blahopřeji !!!

18) ZPRÁVA Z OULU (19.11. – 25.11.2007) – ESEJE, DOKTORSKÁ PÁRTY, JALAL NAROZENINY, VEČEŘE

Tento víkend je trochu jako ten minulý přes kopírák. Jenom se už snažím denně něco dělat, abych domu nepřijel jak kulička.

V úterek se třeba opět vyrazilo plavit, pač je vstup za 1E. Jalaloj přijeli dva kamarádí z Jyvaskyla a tak tu bylo pár dnů veselo. Ve středu jsem byl Andrejem přemluven na doktorskou párty a tak se taky stalo. Za 7E kdo co sní a vypije, což zas tak špatná nabídka není :) Bylo to opět na ostrově, tentokráte však na druhém konci. Všude bylo plno doktorů a doktorek a jak se blížila pozdní hodina, vypadalo to že všichni chlastaj jak duhy :) Byla ale sranda, trochu se tancovalo, Santa se opět zastavil a na malém podiu tu zaburácela místní rocková kapelka. Cestou zpět se mi už nechtělo platit za bus a tak jsem běžel, což po těch pár pivech nebyl zas až tak skvělej nápad. Ale konec konců jsem tu byl dřív než Jalal :)

O něm jsou taky další řádky, jelikož je pátek a Jalal má narozeni. Je mu 26 a tak už je velkej kluk. Koupil velkého lososa, hafo jídla a vše jsme to tu uvařili a na 8 dorazilo asi 12 lidiček. Povídalo se, popřálo se a ještě se na chvilku šlo do Klubu 16., paneláku který je víceméně celý obsazený zahraničníma studenty a tak dostal tuto lichotivou přezdívku.

O víkendu jsme nezapomněli na společnou večeři a taky se tu u nás na pokoji poskládalo kolem 10 známých i neznámých a byla flákota masa. A po dlouhé době jsem si zašel do sauny.

17) ZPRÁVA Z OULU (12.11. – 18.11.2007) – ESEJE, SÁMI HODINY, VÁNOČNÍ PÁRTY, BĚHÁNÍ

Tak a následující dva týdny se až na pár světlých výjimek neodehrálo téměř nic. Veškerý čas sedím u počítače a snažím se tu nějak ošulit ty seminárky. Žádný podvůdek mě ale nenapadá a tak to smolim pěkně poctivě :)

V pondělí jsme začali s novým předmětem, Sámi Culture, který se týká vesměs všeho ohledně laponské kultury a Laponců samotných. No zatím to vypadá zajímavě.

Ve čtvrtek byla od ESN organizace pořádána Vánoční Párty na ostrově u Oulu a tak tam naše početná banda vyrazila. Byla to krásná roubená chalupa a jako lahůdka byla připravena kouřová sauna, což je sauna která se vytápí horkým kouřem. To trvá asi tři až pět hodin a před příchodem do sauny se vyvětrá. Všechno pak voní kouřem. A venku byla větší studna s vodou a všude kupa sněhu, takže zchlazení taky dobrý. K jídlu byla tradiční mléčná rýže se skořicí, finské pirožky a k večeru přišel i Santa Klaus. Nakonec jsem byl ještě vztažen do jedné divadelní hry – Sedm Bratří – a tak byla i sranda. A zpátky se šlo pěšo, asi 5 km.

O víkendu jsem se zase trochu opřel do sportování a byl jsem párkrát běhat a v posilovně. Markusoj jsem chvilku radil jak na lyžích, ale jelikož je zkušený horal moc to nepotřeboval. Proběhla taky opět jedna společná večeře a tak se i příjemně pokecalo.

16) ZPRÁVA Z OULU (5.11. – 11.11.2007) – ESEJE, PLAVÁNÍ, DENISINI NAROZENINY, a konečně: SNÍÍÍÍÍH

Začátek tohoto týdne je úplně stejný jako začátek toho předešlého, čili sezení u počítače nebo ve škole. Nejraději bych se na to už vybod, ale ještě 14 dní se to zvládne. Máme totiž dohromady 9 předmětu a na každý z nich je seminárka okolo 12 stránek (z toho 6-7 čistého textu) a to mi moje chabé jazykové dovednosti nedovolují napsat za týden :(

V úterý se taky konečně snažím začít sportovat a tak jdu na gymnastiku a večer poprvé do místního bazénu, ale po pár dnech se mi kašel zase trochu vrací, tak zas nic.

Už je tu ale čtvrtek a naše Deniska se stala zase o ten jeden rok starší. A dostala parádní dárek: dneska začalo konečně sněžit, vše je tu parádně bílé a všechny ty lesíky tady kolem se nádherně prosvětlily. To ale ještě Denisa netuší co my už všichni dávno víme – narozeninové překvapení!!! Vše se opět odehrává u Matyldy, kde se upeče dort, vyzdobí pokoj a všichni se hezky sejdou ještě před příchodem Denisy. Ta přichází nic netušíc v Andrejově doprovodu a je mile překvapena co se to tu pro ni přichystalo. Zase se připravilo spoustu jídla a pití a tak nejdříve trochu popíjíme, abychom se posléze přejedli. Ale vše bylo výborné. Od Matyldy se ještě vyrazilo do Onely do města, kde právě probíhala Erasmus Párty. Tady se nám, k radosti většiny, podaří konečně trochu připít Jalala, který se poslední dva měsíce straní všech společných večerů. Tak to má za to :)

Víkend je již tu a místo tří dnů strávených na severu Laponka v Levi, kde byl zrušen světák ve slalomu, zůstávám opět tady u té mašinky s klávesy (která byla zaručeně vyrobena k tomu, aby mě vytáčela :)) Venku každou chvilku zasněží, ale spíš jen tak symbolicky. Bílo ale je a to mi stačí. V sobotu si zase pořádáme společnou večeři u nás v obejváku a krom tradičný společnosti Jalala, Ignacia, Markuse, Denisy a Andreje přichází i německé trio a Pavel ze Slovenska. A Andrej se dnes pochlapil a místo kuřecího koupil ohromnej flák hovězího, takže ňamka. V neděli ještě na pár hodin vyrážím (respektive mě Timo vyzvedává) ke Kummi Family na koláč a kafe. Timo ale finišuje s prací na příští rok a tak dnes nemá čas pouštět se do žádných větších akcí :) Tak a toď vše z tohoto týdne.

15) ZPRÁVA Z OULU (29.10. – 4.11.2007) – ESEJE, NÁVŠTĚVA OMARA A SHONA, KUMMI VÝLET DO RAAHE

Srdečně Vás vítám v dalším týdnu, bude ale stejně tak jako další tři opravdu stručný, jelikož se přiblížil čas seminárek a ty nádherné exkurze s třídou je třeba splatit řádky na papíře.

Světlá část dne se nám tu poměrně rychle krátí a tak jsme si v pondělí uspořádali malou skupinovou večeři proti trudomyslnosti. Uvařili jsme zmrzlinu a usmažili čokoládu a totálně se přejedli vším sladkým co Andrejův skrovný příbytek nabídl. FUJ, až mi bylo blbě!!!

Do pátku se to tak nějak pomalu vleče, dělám seminárky, snažím se přemluvit počítač aby mi dal fotky na Rajče a venku ne a ne zasněžit. Ve středu si akorát s Markusem zpříjemňujeme odpoledne a jdeme na dobrovolně na seminář, po kterém je pro zúčastněné připraven zákusek s kafem.

Už je tu ale pátek a k večeru doráží naše dlouho očekávaná návštěva: Omar a Shon. Je naplánovaná akcička u Matyldy a tak se tam v podvečer sházíme. Omar je pěkně naměkko a Shon je vyjařenej jako vždy. Něco je napečeno, něco každý přinese a postupem času je tu najednou v tom malém bytečku kolem 30 lidiček. Návštěva dovezla něco dobrého na přivítanou a tak bylo celkem veselo :)

V sobotu jsem se zotavil hned po ránu a byl čas vyrazil na výlet s Kummi Family. Náš pidivýlet byl naplánován do městečka Raahe, asi 80 km na jihozápad. Nějakým zázrakem se tu dochovala rozsáhlá zástavba dřevěných domků z předminulého století, a tak se bylo i na co podívat (např. v Oulu krom tří domů všechny kdysi vyhořely). Mají tu kostel z obrovských žulových kvádrů, museum s nejstarším skafandrem na světe a jednu ohromnou ocelárnu, která při soumraku vypadala opravdu hrůzostrašně a kde kummi táta asi 13 let pracoval jako hlavní logistik. Stavili jsme se ještě u staré babičky kummi, která je v místním pečovatelském domě a cestou zpět jsme to díky datu vzali přes hřbitovy. Doma ještě zašli do sauny a dali si dobrou véču. No a v neděli opět seminárky :(