Tak, a je tu naše poslední exkurze se Scandinavian Studies, tentokráte na ještě vzdálenější než daleký sever, do země Sámi, která se rozkládá na území států Norska, Švédska, Finska a Ruska. Je to v rámci předmětu Sámi Culture a jde v podstatě o to spatřit život Laponců trochu z blízka. Vše opět skoro za neuvěřitelnou cenu 80E.
Vyrážíme v pondělí v 9 ráno a po delší cestě přes města Kemi, Tornio, Pello a Muomio se dostáváme do Enontekio, které leží téměř a na samé hranici s Norskem. Tady přespáváme v jednom větším hostýlku a před spaním jdeme ještě do sauny a pak ven na boby a ohřát se do koty finským buřtem.
Ráno máme zaplacenou snídaní a poté jedeme do Sámi muzea nalézající se ve stejnojmenném městečku. Jak se na místní poměry sluší mají tu skvělou expozici. K odpolední jsme již ale na cestě dále na sever do Norska. Stromy pomalu ubývají až najednou zmizí úplně. Jsou tu teď už jenom nízké keře na mírně vlnité krajině. Je kolem druhé hodiny a slunce, které bylo před chvilkou v zenitu a přesto se dotýkalo horizontu, už zase zapadlo. V Norsku přijíždíme do města Kautokeino, obec, která se jako jediná může pochlubit univerzitou na které se vyučuje výhradně v Sámi jazycích a o jejich zvycích a kultuře - Sámi University College. Studuje zde kolem 300 studentu a pracuje 300 profesorů a výzkumníků. Píší se tu nové knížky, studie, vytváří se nové slova pro pojmy které v laponském jazyce zatím neexistují (převážně vědecké) a vůbec se to tu má k světu. Od 70 let byla laponská menšina uznána EU a tím se jí dostává štědré finanční podpory. A např. silné snahy o asimilaci Laponců do národnostní většiny už spíše vystřídala hrdost Finska, Norska a Švédska, že mají Laponce ve své zemi. Na pozdní oběd se šlo do hospody, v rámci úspor jsem si ale šel raději projít město. Nejvíce mě asi pobavili Laponky za volantem v jejich tradičních čepkách. Po obědě se ještě vyráží do místní Galerie o stříbru, což je architektonicky neuvěřitelně zajímavá budova. Taky tady pobudem asi 3 hodiny a pořád je co objevovat. Navečír ještě následuje přejezd do kempu v norské obci Karasjok, náš nejsevernější bod exkurze – skoro 70 s.š. Před spaním ještě jdeme na výpravu po okolí a posléze zalézáme do koty na buřta, kam za chvilku přichází na pokec jeden mladý Laponec.
Budíček je v 8 a venku krapek přituhlo, je víc jak -25C a pěkná tma. Po snídani ale neleníme a vyrážíme nedaleko do norského laponského parlamentu. Tři severní skandinávské země totiž mají každá svůj laponský parlament, kde se řeší otázky a problémy které se přímo týkají Laponců. Vliv mají sice omezený, ale určitou moc, ne nevýznamnou, mají. Poslanci jsou pochopitelně Sámi. Byli jsme provedeni skrz budovu a dokonce i zasedací místnost – v podobě velké koty – kde se právě pracovalo. Před opuštěním Karasjoku jsme ještě navštívili muzeum ve kterém mají tradiční laponské kroje a pak už zvesela opět do Finksa, tentokráte k Inari, největšímu to laponskému jezeru. Spali jsme v super chatkách a před spaním jsem se ještě docela bavil šikmoočkama na lyžích a nezapomněli jsem využít přítomnosti sauny a jezera – ze sauny jsme rovnou skákali do zamrzlého jezera. Krapek studený :) Jo a jinak dnes jsme byli již tak vysoko, že v tuto roční dobu tu slunce na obzor už ani nevychází – tudíž tu byla polární noc. Ale na trudomyslnost je ještě brzo.
Ve čtvrtek bylo v plánu Siida muzeum, opět naprosto parádně uděláno, jen se tu nesmělo fotit. Ale fascinovali mě vyřezávané parohy losů a preciznost do jakých detailu to bylo provedeno. Měli tu taky brdloh medvěda ale naštěstí už spal. Odtud jsem jeli rovnou do Sámi rádia, jediného rádia vysílajícího v Sámi jazycích. Teď je tu ale už večeře a to odjíždíme na sobí farmu kousek za Inarijarvi. Při příjezdu krmíme pár sobiků přivázaných ke stromům, trénujeme chytání lasem a nakonec se odebíráme do prostorné koty, kde je pro nás přichystaná večeře. Jak jinak než ze soba. Bylo to výborné a doplněné o tradiční zpívání a vyprávění co a jak se tu na tom severu vlastně má.
V pátek už byla v podstatě na programu cesta zpět. Stihli jsme ještě udělat malé nákupy zdejších suvenýrů a přes města Sodankyla a Rovaniemi jsme se opět dostali do Oulu. Suma sumárum do bylo 1500 km a opravdu pěknej a zajímavej vejlet. Jen ty tři Američanky bych občas zabil. Co zase předváděly bylo neskutečné.
Ani jsem se nestihl pořádně vybalit a asi po dvou hodinách spánku vstávám do sobotního rána ve 4. Máme totiž s Markusem na víkend super plán!!! Jedeme jeho autem do Ruky-Kuusama kde se tento víkend koná Nordic Opening, čili zahajovaní lyžařské sezony v podobě prvních světáku. Dorážíme ospalí v osm ráno, jelikož jsem s Kóžou domluven na malý tríček, a to že nám půjčí startovní čísla. Tak se taky stává a už jsme zdarma proklouzli do malého areálu stadionu. Je tu dnes celkem příjemně, kolem -10C a jasno. Hned na začátek potkávám Pavlatu se Žáhou a asi jako všichni se krásně diví kde se tu beru. Zatím je tu po ránu trochu mrtvo a tak se jdu juknout na skoky kde se něco děje. Hned druhým skokem přijíždí Slejva a libuje si jak se mu tu daří skákat. Včera byl 13. a dnes po skoku 14. tak se odpo ukáže na běžkách. Muži mají dnes na programu sprinty a tak se taky snaží. Kvalifikovali se tři a Kóža jako jedinej poté vybojoval i jeden postup, takže body i spokojenost je. Odpoledne vyráží Slejva ale trošku tuhne a dojíždí 20., což je ale pořád parádní umístění. Poslední bod programu jsou skoky, kam se taky přijíždí podívat nejvíce diváku, jinak je tu ale divácké zastoupení trochu slabší. S Markusem se pomalu připravujem na spaní v autě, nakonec ale můžeme oba spát buď u známých Finů na chatě a nebo u kluků v apartmánech. Kompromisem šel Markus k Finům a na mě zbyla manželská s Kóžou. Ještě jsem navečer obešel Vencu Korunkovýho a Pavlaťáka, Koloděje jsem taky potkal a vůbec to bylo fajn si s těmito lidmi zase po delší době popovídat. Do pelechu jsme šli včas, pač Magi ráno závodil.
Ráno jsem se konečně probudil vyspalý a následovala další česká kulišárná – šli jsme pěkně na snídani do hotelu připravenou pro závoďáky. Nikdy bych taky neřek, jak je Malysz malinkatej. Byl mi asi po prsa, úplně droboulinká postavička, stačilo by asi jen fouknout a byl by na zemi. Na závodiště jsem se dostal už předem vykoumanou zkratkou abych unikl oku pořadatele, měl jsem na sobě ale ještě pro případ odhalení starou repre kombinézu a tak jsem to s ní na trati párkrát zachraňoval když po mě chtěli akreditaci :) Dnes byla na programu klasická 15 muži při parádních podmínkách. Teplota sice -15C, sníh ale tvrdý a rychlý. Dnes jeli Jakšík, Magi, Kupulík, Horina a Lukáš Bauer, který měl teoretickou šanci vést světák kdyby vyhrál. Závod samotnej jsem sledoval na největším kopci a dala se tady viděl jedna zajímavá věc. Každej se tu tak trochu více méně trápil, prostě nebylo to ono a bylo vidět že je to opravdu kopec strmilovák. Jedinej Lukáš tu byl schopnej udržet slušnej skluz a bylo nádherně vidět že mu to jede. I časy tomu odpovídali a Teichmann co jel půl minutky za ním ztrácel. Nakonec to dopadlo neuvěřitelně suprově vítězstvím a byla sranda to v cíli pozorovat jak se tu všichni radovali :) Prostě parádní víkend a jsem rád že jsem tohle mohl vidět na vlastní oči - aby si český lyžař nasazoval žlutý trikot :)
Blahopřeji !!!
