Tuesday 18 December 2007

20) ZPRÁVA Z OULU (3.12. – 9.12.2007) – RUKA PO ČTVRTÉ - KONEČNĚ LYŽE, TROCHA SPORTU

Od začátku týdne jsem si již nastavil tvrdý:) režim a denně alespoň lehce přes hodinu sportu. To se také daří: v pondělí posilka, v úterek tradiční plavání a pak nějaké to běhání. No už se konečně zase cítím trochu lépe.

Tak to pokračovalo až do pátku, kdy mě moje Kummi Family (Timo a Arja) nabídli výlet do Ruky. Do té Ruky kde jsem už 3x byl, razím tedy počtvrté. V pátek přijíždíme až k večeru, do malé chajdy hned přímo u areálu. Krásna roubená chajda a jelikož jsme ve Finsku, i se saunou. A jelikož tato chata patří společnosti kde Arja pracuje a jsme stále ve Finsku, jsou tu na zdi pověšené čtyři celoroční permice. S takovými výhodami se i ta tma dá kousnout :) Na večer ještě roztápíme saunu a teplo uvnitř prokládáme sezením venku na zápraží s lahváčem a posléze večeří.

V sobotu se již počasí trochu ochlazuje (byla zde obleva a kolem 4-5C) a je kolem 1C, zataženo s jemným sněžením. Ráno si běžím vypůjčit výbavu na sjezdovky a už krouháme ty místní Kitzbuhely – jen tak pro zajímavost místní sjezdovky svým sklonem asi díru neudělají, ale pro místní na rovinu zvyklí Finy je to až až :) Mě ale asi nejvíce překvapil Timo, je mu už 59, vypadá na 50 a na prkně jezdí jako pětadvacátník, opravdu slušně!!! Suma sumárum, se dvěma zastávkami na čaj a pivko v místním bufetu a proježděním všech sjezdovek, jsem byl na nohou asi 7 hodin a zastal jsem jedno přísloví které asi nejspíš bude české: co si zaplatím to si taky musím užít. V 5 večer už byla tma tmoucí a já už jsem opravdu dál nemohl. Dobelhal jsem se tedy do půjčovny a s díky jim vše vrátil. Perfektní den strávený na lyžích!!! Po malé večeři následovala sauna a po sauně parádní véča v restauraci kam nás Arja pozvala. Dali jsme si společně s Timem sýry, co se rozpouštěly v mini troubě co nám donesli a k tomu bylo sobí maso a spousta dalších dobrot. Prostě lahoda.

V neděli jsem chtěl pro změnu vyrazit na běžky a tak se taky stalo. Timo mi půjčil lyže, tak jsem ještě musel do půjčovny pro boty a hole. Nejdříve sem objel 2x standardní tratě, kde Lukáš před týdnem vyhrál světový pohár (vůbec to není lehká pětka) a pak vyrazil na druhou stranu sjezdovek kolem kopce. Najel jsem dohromady asi 25 km a těch posledních pět už opravdu bolelo. Sníh totiž nebyl ten z nejrychlejších a moje forma ta z nejlepších. Odpo se zbývalo sbalit a vydat se na tříhodinovou cestu zpět do Oulu. Víkend to byl opravdu parádní a asi jeden z nejlepších tady ve Finsku.

Tuesday 4 December 2007

19) ZPRÁVA Z OULU (26.11. – 2.12.2007) – EXKURZE DO LAPONSKA, VÍKEND V KUUSAMU NA SVĚTOVÉM POHÁRU

Tak, a je tu naše poslední exkurze se Scandinavian Studies, tentokráte na ještě vzdálenější než daleký sever, do země Sámi, která se rozkládá na území států Norska, Švédska, Finska a Ruska. Je to v rámci předmětu Sámi Culture a jde v podstatě o to spatřit život Laponců trochu z blízka. Vše opět skoro za neuvěřitelnou cenu 80E.

Vyrážíme v pondělí v 9 ráno a po delší cestě přes města Kemi, Tornio, Pello a Muomio se dostáváme do Enontekio, které leží téměř a na samé hranici s Norskem. Tady přespáváme v jednom větším hostýlku a před spaním jdeme ještě do sauny a pak ven na boby a ohřát se do koty finským buřtem.

Ráno máme zaplacenou snídaní a poté jedeme do Sámi muzea nalézající se ve stejnojmenném městečku. Jak se na místní poměry sluší mají tu skvělou expozici. K odpolední jsme již ale na cestě dále na sever do Norska. Stromy pomalu ubývají až najednou zmizí úplně. Jsou tu teď už jenom nízké keře na mírně vlnité krajině. Je kolem druhé hodiny a slunce, které bylo před chvilkou v zenitu a přesto se dotýkalo horizontu, už zase zapadlo. V Norsku přijíždíme do města Kautokeino, obec, která se jako jediná může pochlubit univerzitou na které se vyučuje výhradně v Sámi jazycích a o jejich zvycích a kultuře - Sámi University College. Studuje zde kolem 300 studentu a pracuje 300 profesorů a výzkumníků. Píší se tu nové knížky, studie, vytváří se nové slova pro pojmy které v laponském jazyce zatím neexistují (převážně vědecké) a vůbec se to tu má k světu. Od 70 let byla laponská menšina uznána EU a tím se jí dostává štědré finanční podpory. A např. silné snahy o asimilaci Laponců do národnostní většiny už spíše vystřídala hrdost Finska, Norska a Švédska, že mají Laponce ve své zemi. Na pozdní oběd se šlo do hospody, v rámci úspor jsem si ale šel raději projít město. Nejvíce mě asi pobavili Laponky za volantem v jejich tradičních čepkách. Po obědě se ještě vyráží do místní Galerie o stříbru, což je architektonicky neuvěřitelně zajímavá budova. Taky tady pobudem asi 3 hodiny a pořád je co objevovat. Navečír ještě následuje přejezd do kempu v norské obci Karasjok, náš nejsevernější bod exkurze – skoro 70 s.š. Před spaním ještě jdeme na výpravu po okolí a posléze zalézáme do koty na buřta, kam za chvilku přichází na pokec jeden mladý Laponec.

Budíček je v 8 a venku krapek přituhlo, je víc jak -25C a pěkná tma. Po snídani ale neleníme a vyrážíme nedaleko do norského laponského parlamentu. Tři severní skandinávské země totiž mají každá svůj laponský parlament, kde se řeší otázky a problémy které se přímo týkají Laponců. Vliv mají sice omezený, ale určitou moc, ne nevýznamnou, mají. Poslanci jsou pochopitelně Sámi. Byli jsme provedeni skrz budovu a dokonce i zasedací místnost – v podobě velké koty – kde se právě pracovalo. Před opuštěním Karasjoku jsme ještě navštívili muzeum ve kterém mají tradiční laponské kroje a pak už zvesela opět do Finksa, tentokráte k Inari, největšímu to laponskému jezeru. Spali jsme v super chatkách a před spaním jsem se ještě docela bavil šikmoočkama na lyžích a nezapomněli jsem využít přítomnosti sauny a jezera – ze sauny jsme rovnou skákali do zamrzlého jezera. Krapek studený :) Jo a jinak dnes jsme byli již tak vysoko, že v tuto roční dobu tu slunce na obzor už ani nevychází – tudíž tu byla polární noc. Ale na trudomyslnost je ještě brzo.

Ve čtvrtek bylo v plánu Siida muzeum, opět naprosto parádně uděláno, jen se tu nesmělo fotit. Ale fascinovali mě vyřezávané parohy losů a preciznost do jakých detailu to bylo provedeno. Měli tu taky brdloh medvěda ale naštěstí už spal. Odtud jsem jeli rovnou do Sámi rádia, jediného rádia vysílajícího v Sámi jazycích. Teď je tu ale už večeře a to odjíždíme na sobí farmu kousek za Inarijarvi. Při příjezdu krmíme pár sobiků přivázaných ke stromům, trénujeme chytání lasem a nakonec se odebíráme do prostorné koty, kde je pro nás přichystaná večeře. Jak jinak než ze soba. Bylo to výborné a doplněné o tradiční zpívání a vyprávění co a jak se tu na tom severu vlastně má.

V pátek už byla v podstatě na programu cesta zpět. Stihli jsme ještě udělat malé nákupy zdejších suvenýrů a přes města Sodankyla a Rovaniemi jsme se opět dostali do Oulu. Suma sumárum do bylo 1500 km a opravdu pěknej a zajímavej vejlet. Jen ty tři Američanky bych občas zabil. Co zase předváděly bylo neskutečné.

Ani jsem se nestihl pořádně vybalit a asi po dvou hodinách spánku vstávám do sobotního rána ve 4. Máme totiž s Markusem na víkend super plán!!! Jedeme jeho autem do Ruky-Kuusama kde se tento víkend koná Nordic Opening, čili zahajovaní lyžařské sezony v podobě prvních světáku. Dorážíme ospalí v osm ráno, jelikož jsem s Kóžou domluven na malý tríček, a to že nám půjčí startovní čísla. Tak se taky stává a už jsme zdarma proklouzli do malého areálu stadionu. Je tu dnes celkem příjemně, kolem -10C a jasno. Hned na začátek potkávám Pavlatu se Žáhou a asi jako všichni se krásně diví kde se tu beru. Zatím je tu po ránu trochu mrtvo a tak se jdu juknout na skoky kde se něco děje. Hned druhým skokem přijíždí Slejva a libuje si jak se mu tu daří skákat. Včera byl 13. a dnes po skoku 14. tak se odpo ukáže na běžkách. Muži mají dnes na programu sprinty a tak se taky snaží. Kvalifikovali se tři a Kóža jako jedinej poté vybojoval i jeden postup, takže body i spokojenost je. Odpoledne vyráží Slejva ale trošku tuhne a dojíždí 20., což je ale pořád parádní umístění. Poslední bod programu jsou skoky, kam se taky přijíždí podívat nejvíce diváku, jinak je tu ale divácké zastoupení trochu slabší. S Markusem se pomalu připravujem na spaní v autě, nakonec ale můžeme oba spát buď u známých Finů na chatě a nebo u kluků v apartmánech. Kompromisem šel Markus k Finům a na mě zbyla manželská s Kóžou. Ještě jsem navečer obešel Vencu Korunkovýho a Pavlaťáka, Koloděje jsem taky potkal a vůbec to bylo fajn si s těmito lidmi zase po delší době popovídat. Do pelechu jsme šli včas, pač Magi ráno závodil.

Ráno jsem se konečně probudil vyspalý a následovala další česká kulišárná – šli jsme pěkně na snídani do hotelu připravenou pro závoďáky. Nikdy bych taky neřek, jak je Malysz malinkatej. Byl mi asi po prsa, úplně droboulinká postavička, stačilo by asi jen fouknout a byl by na zemi. Na závodiště jsem se dostal už předem vykoumanou zkratkou abych unikl oku pořadatele, měl jsem na sobě ale ještě pro případ odhalení starou repre kombinézu a tak jsem to s ní na trati párkrát zachraňoval když po mě chtěli akreditaci :) Dnes byla na programu klasická 15 muži při parádních podmínkách. Teplota sice -15C, sníh ale tvrdý a rychlý. Dnes jeli Jakšík, Magi, Kupulík, Horina a Lukáš Bauer, který měl teoretickou šanci vést světák kdyby vyhrál. Závod samotnej jsem sledoval na největším kopci a dala se tady viděl jedna zajímavá věc. Každej se tu tak trochu více méně trápil, prostě nebylo to ono a bylo vidět že je to opravdu kopec strmilovák. Jedinej Lukáš tu byl schopnej udržet slušnej skluz a bylo nádherně vidět že mu to jede. I časy tomu odpovídali a Teichmann co jel půl minutky za ním ztrácel. Nakonec to dopadlo neuvěřitelně suprově vítězstvím a byla sranda to v cíli pozorovat jak se tu všichni radovali :) Prostě parádní víkend a jsem rád že jsem tohle mohl vidět na vlastní oči - aby si český lyžař nasazoval žlutý trikot :)

Blahopřeji !!!

18) ZPRÁVA Z OULU (19.11. – 25.11.2007) – ESEJE, DOKTORSKÁ PÁRTY, JALAL NAROZENINY, VEČEŘE

Tento víkend je trochu jako ten minulý přes kopírák. Jenom se už snažím denně něco dělat, abych domu nepřijel jak kulička.

V úterek se třeba opět vyrazilo plavit, pač je vstup za 1E. Jalaloj přijeli dva kamarádí z Jyvaskyla a tak tu bylo pár dnů veselo. Ve středu jsem byl Andrejem přemluven na doktorskou párty a tak se taky stalo. Za 7E kdo co sní a vypije, což zas tak špatná nabídka není :) Bylo to opět na ostrově, tentokráte však na druhém konci. Všude bylo plno doktorů a doktorek a jak se blížila pozdní hodina, vypadalo to že všichni chlastaj jak duhy :) Byla ale sranda, trochu se tancovalo, Santa se opět zastavil a na malém podiu tu zaburácela místní rocková kapelka. Cestou zpět se mi už nechtělo platit za bus a tak jsem běžel, což po těch pár pivech nebyl zas až tak skvělej nápad. Ale konec konců jsem tu byl dřív než Jalal :)

O něm jsou taky další řádky, jelikož je pátek a Jalal má narozeni. Je mu 26 a tak už je velkej kluk. Koupil velkého lososa, hafo jídla a vše jsme to tu uvařili a na 8 dorazilo asi 12 lidiček. Povídalo se, popřálo se a ještě se na chvilku šlo do Klubu 16., paneláku který je víceméně celý obsazený zahraničníma studenty a tak dostal tuto lichotivou přezdívku.

O víkendu jsme nezapomněli na společnou večeři a taky se tu u nás na pokoji poskládalo kolem 10 známých i neznámých a byla flákota masa. A po dlouhé době jsem si zašel do sauny.

17) ZPRÁVA Z OULU (12.11. – 18.11.2007) – ESEJE, SÁMI HODINY, VÁNOČNÍ PÁRTY, BĚHÁNÍ

Tak a následující dva týdny se až na pár světlých výjimek neodehrálo téměř nic. Veškerý čas sedím u počítače a snažím se tu nějak ošulit ty seminárky. Žádný podvůdek mě ale nenapadá a tak to smolim pěkně poctivě :)

V pondělí jsme začali s novým předmětem, Sámi Culture, který se týká vesměs všeho ohledně laponské kultury a Laponců samotných. No zatím to vypadá zajímavě.

Ve čtvrtek byla od ESN organizace pořádána Vánoční Párty na ostrově u Oulu a tak tam naše početná banda vyrazila. Byla to krásná roubená chalupa a jako lahůdka byla připravena kouřová sauna, což je sauna která se vytápí horkým kouřem. To trvá asi tři až pět hodin a před příchodem do sauny se vyvětrá. Všechno pak voní kouřem. A venku byla větší studna s vodou a všude kupa sněhu, takže zchlazení taky dobrý. K jídlu byla tradiční mléčná rýže se skořicí, finské pirožky a k večeru přišel i Santa Klaus. Nakonec jsem byl ještě vztažen do jedné divadelní hry – Sedm Bratří – a tak byla i sranda. A zpátky se šlo pěšo, asi 5 km.

O víkendu jsem se zase trochu opřel do sportování a byl jsem párkrát běhat a v posilovně. Markusoj jsem chvilku radil jak na lyžích, ale jelikož je zkušený horal moc to nepotřeboval. Proběhla taky opět jedna společná večeře a tak se i příjemně pokecalo.

Wednesday 14 November 2007

16) ZPRÁVA Z OULU (5.11. – 11.11.2007) – ESEJE, PLAVÁNÍ, DENISINI NAROZENINY, a konečně: SNÍÍÍÍÍH

Začátek tohoto týdne je úplně stejný jako začátek toho předešlého, čili sezení u počítače nebo ve škole. Nejraději bych se na to už vybod, ale ještě 14 dní se to zvládne. Máme totiž dohromady 9 předmětu a na každý z nich je seminárka okolo 12 stránek (z toho 6-7 čistého textu) a to mi moje chabé jazykové dovednosti nedovolují napsat za týden :(

V úterý se taky konečně snažím začít sportovat a tak jdu na gymnastiku a večer poprvé do místního bazénu, ale po pár dnech se mi kašel zase trochu vrací, tak zas nic.

Už je tu ale čtvrtek a naše Deniska se stala zase o ten jeden rok starší. A dostala parádní dárek: dneska začalo konečně sněžit, vše je tu parádně bílé a všechny ty lesíky tady kolem se nádherně prosvětlily. To ale ještě Denisa netuší co my už všichni dávno víme – narozeninové překvapení!!! Vše se opět odehrává u Matyldy, kde se upeče dort, vyzdobí pokoj a všichni se hezky sejdou ještě před příchodem Denisy. Ta přichází nic netušíc v Andrejově doprovodu a je mile překvapena co se to tu pro ni přichystalo. Zase se připravilo spoustu jídla a pití a tak nejdříve trochu popíjíme, abychom se posléze přejedli. Ale vše bylo výborné. Od Matyldy se ještě vyrazilo do Onely do města, kde právě probíhala Erasmus Párty. Tady se nám, k radosti většiny, podaří konečně trochu připít Jalala, který se poslední dva měsíce straní všech společných večerů. Tak to má za to :)

Víkend je již tu a místo tří dnů strávených na severu Laponka v Levi, kde byl zrušen světák ve slalomu, zůstávám opět tady u té mašinky s klávesy (která byla zaručeně vyrobena k tomu, aby mě vytáčela :)) Venku každou chvilku zasněží, ale spíš jen tak symbolicky. Bílo ale je a to mi stačí. V sobotu si zase pořádáme společnou večeři u nás v obejváku a krom tradičný společnosti Jalala, Ignacia, Markuse, Denisy a Andreje přichází i německé trio a Pavel ze Slovenska. A Andrej se dnes pochlapil a místo kuřecího koupil ohromnej flák hovězího, takže ňamka. V neděli ještě na pár hodin vyrážím (respektive mě Timo vyzvedává) ke Kummi Family na koláč a kafe. Timo ale finišuje s prací na příští rok a tak dnes nemá čas pouštět se do žádných větších akcí :) Tak a toď vše z tohoto týdne.

15) ZPRÁVA Z OULU (29.10. – 4.11.2007) – ESEJE, NÁVŠTĚVA OMARA A SHONA, KUMMI VÝLET DO RAAHE

Srdečně Vás vítám v dalším týdnu, bude ale stejně tak jako další tři opravdu stručný, jelikož se přiblížil čas seminárek a ty nádherné exkurze s třídou je třeba splatit řádky na papíře.

Světlá část dne se nám tu poměrně rychle krátí a tak jsme si v pondělí uspořádali malou skupinovou večeři proti trudomyslnosti. Uvařili jsme zmrzlinu a usmažili čokoládu a totálně se přejedli vším sladkým co Andrejův skrovný příbytek nabídl. FUJ, až mi bylo blbě!!!

Do pátku se to tak nějak pomalu vleče, dělám seminárky, snažím se přemluvit počítač aby mi dal fotky na Rajče a venku ne a ne zasněžit. Ve středu si akorát s Markusem zpříjemňujeme odpoledne a jdeme na dobrovolně na seminář, po kterém je pro zúčastněné připraven zákusek s kafem.

Už je tu ale pátek a k večeru doráží naše dlouho očekávaná návštěva: Omar a Shon. Je naplánovaná akcička u Matyldy a tak se tam v podvečer sházíme. Omar je pěkně naměkko a Shon je vyjařenej jako vždy. Něco je napečeno, něco každý přinese a postupem času je tu najednou v tom malém bytečku kolem 30 lidiček. Návštěva dovezla něco dobrého na přivítanou a tak bylo celkem veselo :)

V sobotu jsem se zotavil hned po ránu a byl čas vyrazil na výlet s Kummi Family. Náš pidivýlet byl naplánován do městečka Raahe, asi 80 km na jihozápad. Nějakým zázrakem se tu dochovala rozsáhlá zástavba dřevěných domků z předminulého století, a tak se bylo i na co podívat (např. v Oulu krom tří domů všechny kdysi vyhořely). Mají tu kostel z obrovských žulových kvádrů, museum s nejstarším skafandrem na světe a jednu ohromnou ocelárnu, která při soumraku vypadala opravdu hrůzostrašně a kde kummi táta asi 13 let pracoval jako hlavní logistik. Stavili jsme se ještě u staré babičky kummi, která je v místním pečovatelském domě a cestou zpět jsme to díky datu vzali přes hřbitovy. Doma ještě zašli do sauny a dali si dobrou véču. No a v neděli opět seminárky :(

14) ZPRÁVA Z OULU (22.10. – 28.10.2007) – TIETOMA MUSEUM, OULU, VÝLET DO LAPONKSA S BÁROU

V pondělí se muselo na chvíli do školy a poté bylo na programu to naše finské překrásné město – Oulu. Prošli jsme ho křížem krážem i kolem dokola a přitom hledali kde si asi půjčíme auto na cestu do Laponska. Existuje tu také jedna super věc když už vám je opravdu zima. Místní ubytovací služba univerzity sídlí ve městě a mají zde zdarma horkou čokoládu… Tak jsme nenápadně zašli si něco “jakoby zařídit“ a ještě se při tom ohřáli. Jinak se ještě stihla pláž, radnice, centrum, tržnice se všemi těmi mořskými potvorami (zde hlavně lososy a sledi) a vůbec asi to nejzajímavější co Oulužské centrum nabízí. Takže tak na dvě hodinky :)

Na dnešní úterní den jsme zkusili místní turistickou lahůdku, muzeum Tietoma. Je to něco na způsob interaktivní expozice o vědě, kde si na vlastní kůži můžete vyzkoušet jak jsou nejrůznější vynálezy sestaveny a jak fungují. Je to tedy spíše připraveno pro děti školního věku, to nás ale nemohlo odradit. Můžete si zde proletět v opravdovém kokpitu stíhačky, v autě se projet časem, podívat se na Mars, moderovat televizní zprávy, vyzkoušet pomocí vlastní váhy různé kladkové mechanizmy, vidět reálnou teplotu svého těla, lehnout si na hřebíky, vyfotit si vlastní stín a nakreslit vlastní reliéf a v horním patře si vyzkoušet curling, skok do výšky i dálky na trenažérech, páku, střelbu ze vzduchovky i luku a další blbosti. K tomu ještě jeden pěkně udělaný film o Vikinzích a jejich objevování Ameriky a bylo to skoro na 5 hodin, což bylo o hodinu déle, než průměrná návštěvní doba. Jen jsem si pak v duchu na chvilku představil, jak dlouho by tu vydržel Bóša :) A vůbec by jsme to tu asi zdemolovali, kdyby sem pustili tu naši libereckou bandu. Na cestě zpět byla ještě pizzeria s óbrovskou pizzou a taky zde mají v místním zálivu krásnou síť fontán, něco jako Křižíkova fontána v Praze. Tady je ale bez divadla, zato trochu rozlehlejší a je umístněna v říčním zálivu.

Další den je trochu lenivý, přesto se snažím o pokus jít do školy, což se taky daří až na druhou hodinu. Tady se také vracím k těm přiblblým dvou Američankám… Oni dvě a já jsme měli přečíst jednu knížku a tu zítra prezentovat před třídou. Asi před týdnem jsem jim ale řekl, že nemá význam abych ji celou četl, jelikož je celkem tlustá a psaná starou květnatou angličtinou a že si tedy alespoň přečtu výtah a základní charakteristiku postav, abych o ni před třídou taky mohl něco říct. Ty krávy blbý ale normálně zašly za profesorkou, vyslepičily ji že já žádnou knížku nečtu a navrhli ji, že bych si měl asi přečíst nějakou jinou !!! No zůstal sem civět jak puk a kdybych to teď tady psal na papír asi bych ho roztrhal jak jsem ještě nasra… . Prostě pro mě něco neskutečného !!! No nic… . Po přednášce si s Bárou za studentské ceny kupujeme zdejší menzovský obrovský hamburger. Chvilku nám to dá než ho spořádáme a večer jdeme ještě nakoupit a balíme na další tři vejletové dny, kdy se vydáváme dále na sever. Večer ještě přijímáme pozvání k Andrejovi na sladkou párty, kde se všichni do jednoho přežíráme zmrzlinou a vším sladkým.

Ráno je tu a mažu na devátou do města půjčit našeho malého červeného závoďáka, Hyundaie Getz. Není sice nikterak velký, ale pro dva bohatě stačí. Na kolejích ještě posnídáme a už můžeme vyrazit!!! Plán je zhruba následující: začít směrem na sever po pobřeží a poté projet kousek Švédska, hned zase do Finska a zamířit do hlavního města Laponska, Rovaniemi. Zde přespat a další den zamířit přímo na východ k Rusku. Tady si projít NP Oulanka a další den dojet přes město Ranua zpět do Oulu. A na to vše máme tři dny, tak hurá na sever.

Jak plán říká tak také vyrážíme. S několika zastávkami u moře jedeme přímo po pobřeží nahoru do města Tornia, které leží přímo na hranici se Švédskem a které tak využíváme jako přechod do státu třech korunek. Směr ale neměníme a následujeme ručičku kompasu a širokou řeku Tornejoki, která tvoří přirozenou hranici mezi oběma státy. Po dlouhé době je opět slunečno a tak občas zastavíme u řeky se pokochat. Jak se objevují první kopce krajina trochu připomíná Vysočinu. Asi po 100 km podél řeky se po mostě opět vracíme do Finska a jedeme na východ do Rovaniemi, kam dorážíme kolem třetí hodiny, akorát na prohlídku laponského muzea Articum. Procházíme expozice o Laponsku, místní kroje, nástroje, předměty denní potřeby i jedinečné unikáty, zabydlujeme se v místním teepee, zkoumáme velké modely Rovaniemi před Druhou Světovou a po ni, kdy bylo město téměř do základu vypálené a nakonec si leháme do místního mini sálu, kde se na strop promítá krásná polární záře. To ale ještě netušíme co náš čeká večer… :) Při obhlídce města nesmíme vynechat Lordi restauraci, vyzdobenou příšerami ve stylu stejnojmenné kapely, která před pár lety vyhrála Eurosong a podle které pojmenovali i místní hlavní náměstí. Další zajímavostí je zdejší most ve tvaru rozseklého kmene ve kterém jakoby hoří oheň. Už potmě nasedáme do auta a opouštíme hlavní město finského Laponka směr polární kruh. Zde jsme cobidup a už stojíme jednou nohou ještě u nás a druhou jíž daleko na severu. Oproti mé srpnové návštěvě je tu naprosto liduprázdno a tak si toho taky patřičně užíváme. Nemůžeme sice navštívit Santu který tu bydlí, a tak alespoň posíláme domu pohled, který nám zajisté Santa osobně orazí svým vlastním štemplem. Ještě kousek popojedem a náhodně vybíráme nádherné odpočívadlo na břehu řeky s několika částečně otevřenými dřevěnými sruby natočené k ohništi umístěného uprostřed. Prostě fajn náhoda. Parkujeme našeho závoďáka a hotel v jednom a jdeme si uvařit. Uprostřed bohaté a výborné těstovinové večeře se Bára jen tak opatrně zeptá, jestli by mohla být polární záře vidět i přes mraky. V duchu si myslím, že asi moc dobře ne, jelikož je trochu zamračeno a měsíc v úplňku. To se ale už dívám na oblohu a cosi zelenkavého světélkuje skrz ne moc vysokou vrstvu mraků. Oba vyskakujeme a další hodina a půl je skoro jak ze sna. Obloha se pomalu vyjasňuje a záře nabírá na intenzitě. Nejdřív začne pomalu na levé straně jen tak trochu škádlit, aby se najednou přesunula přímo před nás na jasnou oblohu a začala tam vytvářet mohutné, naprosto neuvěřitelné závoje zelené sametu. Vlní se jako závěsy ve větru a pořád se mění. Asi po půl hodině se zdá být nejasnější a v tom najedno vyjede až přímo nad nás a začne na nás padat v podobě jehel které jakoby vystřelují k zemi. Záře je teď opravdu jasná a přes zelené, modré a červené spektrum jde dokonce až dolu do fialové, což už jsou nejspodnější vrstvy kam vůbec může dosáhnout a vyskytuje se v takové intenzitě poměrně zřídka. Úplně nás to dostává a jsme na chvilku někde v těch dětských spontánních radostech a chvilku přemýšlíme, jestli to je opravdu skutečné… Kdo neviděl neuvěří, a kdo uvěří tak si nepředstaví, protože co jsem teď popsal nebyla ani setina toho co se na obloze dělo. Měli jsme prostě štěstí na čistou oblohu, výhled na sever a k tomu opravdu velké přívaly částic slunečního větru ,které tento fenomén způsobují. Jdeme spát až ve 12, protože pořád po očku sledujeme jak se tam po obloze prohání velká liška se svým duhovým ohonem (finská mytologie polární záře) a občas ještě vystrčím hlavu z našeho bejváku, jestli se náhodou nevrátila.

Ráno raníčko a na obloze už je opět zadekováno, což mě jen utvrzuje, jaké to včera bylo štěstí. Neprší ale a tak si můžeme dát snídaní a uvařit něco teplého za zahřátí. Okukujeme okolí a před 11 razíme dále po 82 směr severovýchod na Kamijarvi. Cestou párkrát zastavujeme když nám stádo sobů přebíhá přes cestu, kocháme se všemi těmi jezery kolem, střídáme se v řízení a kolem druhé jsme již kousek od Ruska, u národního parku Oulanka, oblast Juuma, dle našeho profesora Erkiho v ráji botaniků. Plán je obejít okruh okolo Jiravanjarvi (jarvi je ve finštině jezero), který je plný kaňonů, chodníčků a rašelinišť. Krajina je tu již trochu členitější než velká část placatého lesnatého a “jezernátého“ Finska a tak je na co se dívat. Jdeme jednou úzkou pěšinou, kterou nám tu minule ukázal Erki a přes les se všemi těmi bobulovinami scházíme do hlubšího kaňonu se stromy starými až 600 let a na severních stěnách květenou z konců doby ledové. Po vyšplhání zpět na plošinu nacházíme jedno kouzelné jezero a o pár metrů výš se divíme, jak tady může být tak vlhko a mokro a proč že ta voda nesteče do jezera pod námi. To už ale nacházíme jedno rozlehlé jezero ještě výš a už se raději ničemu nedivíme. Na břehu si dáváme sváču a o chvilku později, kdy jen tak stojíme a posloucháme les, přiletí přímo nad nás datel a dává se do práce. Odtud je to už jenom kousek k peřejím a starému mlýnu, kam už přicházíme trochu za šera. S čelovkou docházíme k autu a vydáváme se hledat další fajnový nocleh. Nejedeme daleko a hned na druhé straně jezera nacházíme pro letošní sezónu již opuštěný kemp. A světe div se, je tu i místnost s kuchyňkou kde nejsou dveře. A světe div se podruhé, je zaplá elektrika i otevřená sauna a kůlna se vším vybavením na kajaky. Dnes již úspěšně zapaluji oheň v krbu a dáváme si další luxusní večeři. Po večeři si chvilku pohrávám s myšlenkou spát v kuchyňce hned vedle krbu, ale absence dveří a prezence medvědu nás od toho nakonec odrazuje. Uleháme tedy opět do našeho fára a ještě si trochu přitápíme před spánkem.

Další den hned vyrážíme na obhlídku kempu a objevujeme co nám bylo večer za tmy ukryto. Na jednom poloostrově nalézáme hned dvě sauny na jednom místě a tak si tak říkáme, že nejspíš budeme ve Finsku :) Zkoušíme na vlastní kůži průchodnost tajgy (v překladu znamená tajga něco jako “těžká chůze, těžká průchodnost“ a pochází z jednoho ze sibiřských jazyků) a pomalu se vydáváme o dům dál. Na pořadu dne je zastávka v obci Ruka, známem to lyžařském středisku a tak nadchází chvilka radovánek na umělém sněhu. Poté míříme ještě chvíli na Kuusamo, uhýbáme ale před ním směrem na městečko Ranua, kde je k nalezení ZOO se severskou zvířenou. Po vstupu do Zoo nás ale hned zaujmou nejrůznější prolejzačky a blbosti pro děti. Po chvíli přeci jen zvážníme a jdeme se podívat za bobry, bílými sovami, orly, divočáky, pižmony, soby, losy a asi půlhodinu strávíme u ledních medvědu, kde si jeden z nich ustavičně hází míč do vody a pak se mu pro něj vůbec nechce. Nakonec ho ale vždy vyloví :) Ze Zoo vycházíme asi až kolem páté a po štěrkové cestě míříme směr Oulu. Ještě se potmě stavujeme ve vesnici vytvořené jako muzeum doby kamenné a kolem osmé jsme už zase v Oulu. Ach jo. Rychle vybalit a přebalit, odevzdat zpět auto a jít se ještě na chvíli projít po městě. Zašli jsme si ještě na jeden kebab a pak už zbývá se na pár dalších měsíců rozloučit...

Neděle je trochu povalovací a krom generálního úklidu a vyprání asi úplně všeho co tu mam jsem neudělal prosím nic.

Ono toho taky za posledních 14 dnů bylo opravdu hodně :) :) :)

DENÍK Z EXKURZE DO HELSINEK, STOCKHOLMU A TURKU - přikládám část seminární práce jen jako zajimavost co ještě se ve Skandinávii může vidět

1 Introduction

As a student of Scandinavian Studies program held at the University of Oulu, I have participated in an excursion trip concerning Scandinavian art and architecture. The trip was arranged during mid October and the capitals of Finland and Sweden were planned to visit. In addition to these two, Turku, the old capital of Finland was also scheduled for a visit. The order of the trip was following: two days in Helsinki, night sea transport to Stockholm, two days in Stockholm and one more way by a night ferry back to Finland, this time to Turku. All together 5 active days filled with traveling, learning, sightseeing, culture and last but not least, by fun. Our student’s group was accompanied by teachers Petri, Laura and Sanna, who couldn’t be missing. This work is supposed to be a small logbook of our experience and knowledge gained during the course where described facts are mixed with my own views and feelings.

2 Day one – Helsinki for the first time

We are arriving to Helsinki relatively early still a little bit tired from the night train going directly between Oulu and Helsinki. However, sleeping in cabins was fine and sufficiently long so after a short rest and eating breakfast we could set of to discover marvels of the capital.

2.1 HELSINKI AND ITS ART COUNTY SIDE

Firstly, before visiting the centre of Helsinki, we are going to the country side by a chartered bus. The objects of our interest are two places of Finish wide-known artists.

The first stop was made at Hvitträsk (Fig. 1), house of three architects Saarinen, Gesellius and Lindgren. They worked mainly in the firs half of 20th century during times when Finland was becoming an independent state and needed to have own identity, face. The style they were designing in is called National Romantic Style and many features of Finnish habits, folk-memories and nature are implemented in it. The trio made their breakthrough at the Paris World Exhibition in Paris 1900 by projecting the Finnish pavilion. The pavilion was built in National Romantic Style decorated with mural painting of another well-known revivalist artist, Gallén-Kallela. The plans of Hvitträsk (white lake) building were drawn up in 1901 and the construction took place from 1902 to 1903. Each architect designed his own house and the most common materials used were wooden logs and Scandinavian granite. Every piece of the asymmetric house was well-considered and as money was not an issue, proper job of every part was done. Needless to say, Hvitträsk is a very nice and peaceful place even nowadays and belongs to the most precious heritages of Finland. The trio of architect designed over 70 building throughout Finland and many of them can be found in the capital, e.g., the National Museum, the main Railway Station and many others. I must yet add a huge urban plan for Helsinki was made by them. Nevertheless, from my point of view, luckily has never come true.

The other stop was made nearby the Tuusulanjärvi at a small cape jutting out to a lake. The place itself pretends to be very pleasant and it likely was one of the reasons why Pekka Halonen, among with many other artists, chose it. Pekka Halonen brought fame to National Romanticism in the field of painting, displaying ordinary everyday life. Pekka was born in 1965 to a farm family. During his studies he traveled through many European countries, in several of them even studied for a few years. He had a little studio in Helsinki, but he did not feel comfortable there. That probably was an impulse why he and his wife moved to Tuusula, where a large log house was built by them. The house really stands at a very wonderful place and reminds me rather of a mountain chalet than a family house. The interior is illuminated through large windows facing the lake, letting light go inside and creating an atmosphere of a nice place. All walls have orange-reddish shade so there is no problem to imagine how life could take place in here. Simply put a nice place, not far away from places I am familiar with.

2.2 FINNISH CONTEMPORARY ART AND THE NIGHT WALK

Having arrived from the county side we accommodated at the harbor and went through the city to visit Finnish Contemporary Art Museum. The exposition was not really my “piece of cake” and except a small number of items I did not find anything to be fantastic. On the other hand, the building itself was a masterpiece and despite a wide dispute about location and shape I must say it is an adorable construction.

The evening is free so after a collective decision we set out to the Sibelius monument (Fig. 2) dedicated to the greatest Finnish composer ever, Jean Sibelius. The monument is quite large and is supposed to evocate feeling of being in a forest. However, it remanded me more of a huge organ than forest. Nevertheless, it is still very impressive and imposing. Then we moved to the Olympic Stadium with its tall tower and finally end up in a Czech pub with Czech beer.

3 Day two – Helsinki from inside

Today, a whole-day wandering through and through Helsinki has been scheduled: starting at the main square, continuing with nearby magnificent buildings and ending at the House of Parliament or Finlandia Hall.

3.1 THE SENATE SQUARE AND ITS SURROUNDING

We are waking up at a hostel and after breakfast hurry up to the Senate Square; spot of our morning’s interest. The square is of a quadratic shape having statue of Alexander II in the middle. The perimeter is dominated by fore large buildings; Helsinki Cathedral (Fig. 3), the Government Palace, the main building of the University of Helsinki and the National Library of Finland. Responsible architects who designed this part of the city are German architect C.J.L. Engel and his colleague J.A.Ehrenstörm of Swedes origin. They were drawing up the plans from year 1822 to 1852 in neoclassical architecture. The Senate Square is together with the Railway Station a natural center of Helsinki nowadays and form very unique and cohesive core of the town.

Firstly, we are going to the main building of the University of Helsinki where we are welcomed by three stairs symbolizing the importance of knowledge. Then we continued to the Auditorium, the first magnificent and luxury room in the history of Helsinki. Unfortunately, the construction was damaged during the WWII and many parts had do be replaced by new ones. Next steps point to the National Library of Finland. Here, many precious and unique books and volumes can be found. The building itself is a wonderful piece of art and consists of two different architectural styles. After the library we found ourselves in the Helsinki Cathedral. It is the second main Finnish Evangelical Lutheran church in Finland as the high majority of believers belong to the Evangelical Lutheran Church. The interior is not so well decorated like in Catholic churches, which seems to me more appropriate compared to Catholic ones. Besides a magnificent and beautiful organ located at a usual place there is the world’s largest unbroken collection of zinc statues of the Twelve Apostles on the roof.

Next steps led a bit further out of the square. We went down the Snellmanink Street passing an old bank and then we hit The National Archives of Finland with its wonderful neoclassical facade. Inside, wide volumes which I would never like to read can be found. Afterwards, we yet managed to pass around the House of Nobles built in neogothic style in 1916.

3.2 HISTORY OF HELSINKI

After having walked around all above mentioned sights, a visit of Helsinki City Museum was planned. Here, we were told about history of Helsinki and its two main stages; Original Helsinki was founded several kilometers north out of present location. However, due to very shallow waters in the upper bay, it was moved southwards to today’s position. Later on in 1600s the town square, town hall, a church and a cemetery were located where the Senate Square can be found today. In 1812 the Russian Tsar proclaimed Helsinki the capital of the autonomous Grand Duchy of Finland. The Tsar ordered a new monumental city to be drawn up in order to keep up with the city’s important new role. Right now we are going to explore the third stage of Helsinki’s history, because the Parliament house is just behind the corner.

3.3 PARLIAMENT HOUSE AND ALVAR AALTO ON THE STAGE

When Finland’s unicameral Parliament was established in 1906-07, a session hall was needed to accommodate the entire 200-member Parliament. The Parliament house was designed by J.S. Sirén in the classic style decorated by reddish granite used on outer facade. In the frontage, fourteen high columns were integrated so the building seems to be very monumental as well as muscular. Our group was allowed to come in and see some part of interior, e.g., Hall of State, marble staircase and first of all the Session Hall. Even though we had a guide and his comments were perfectly oriented, we were overwhelmed by the amount of information. On the way back we passed the National Museum of Finland with a high tower or a rocky bear, symbol of Finland, sitting at the front steps. The museum was designed by Saarinen as well as the Railway Station (Fig. 4). They both are, how else, proposed in National Romantic Style with its common features such as muscular and heavy appearance.

Like a cheery on a cake, a production of Alvar Aalto stayed at the end. It is located just opposite to the National Museum and it shouts by its white color: Finlandia Hall. The final drawing was made in year 1962 and the construction was completed ten years later and serves for concerts and meetings in these days. Unfortunately, the Finlandia Hall is the only part of intended “White Style” line of buildings along the Töölönlahti Bay. Nevertheless, I am rather a supporter of very various style found at one area than a fan of architectural homogeneity and megalomania. That is maybe why I feel more comfortable in every little old medieval town in Italy or Spain than in any “relatively newly” built city.

Our time in Helsinki is over and there is no more time then just to board on a ferry, wave at Kustaanmiekka fortification from height of the ship and go for a prepaid diner. See you in Stockholm tomorrow morning.

4 Day three – center of Stockholm

Next two days we are spending in Stockholm, the capital of Sweden. Stockholm has been the political and economic centre of Sweden since 13th century and today is the largest municipality of the county with a population of roughly 800,000. The metropolitan area of Stockholm has about one million citizens more. We are arriving early in the morning and after checking in we are ready to set out to the downtown.

4.1 CITY HALL

At the beginning of our stay in Stockholm, we are directed to the centre of city’s government, to red-bricken City Hall constructed in years 1911-1923. A guided tour is provided for us so we can start. First of all we are getting familiar with a beautiful interior of the Blue Hall, the largest room in the building. The hall was supposed to be painted in blue color; however, the red bricks looked surprisingly good which led the architects to keep it without a parget. The ceiling without columns creates very open and utilizable space. There is also a huge organ made of 10,000 pipes, hanging just under the ceiling. Then we continue to the Parliament Hall where seats for representatives of the city are located. When we look up at the ceiling like an upside down boat can be seen ornate with wonderful paintings. In next few minutes we find ourselves in a basement of a tower which is just a meter higher than a Copenhagen’s one and through French Hall we are getting to the Golden Hall. The description “golden” is based on real used of gold on the walls. As we are leaving City Hall we are walking around it for a while and an old myth about a trunk is being narrated.

4.2 THE OLD CITY: GAMLA STAN

On the way to Gamla Stan we passed through Riddarholmen Island with its tall Riddarholmen church ended by a metal tower. The House of Nobel from architect Jean De Laval is on the way too. The house is richly ornate as the aristocracy became powerful during the Thirty Years Old War. Medieval Old City warmly welcomes us and finally, I can feel like in a true city; narrow streets, coffee shops with sittings outside, drying clothes hanging on balconies and houses sticking on each other resembling a deep love. Stortorget, a former market square is on our tour and Petri is telling us a story how Danish king with his company were murdered right here (Fig. 5). Before visiting the Royal Palace we are making one more rest in Stockholm Cathedral with its late Gothic interior. A wooden sculpture of St. Göran and the Dragon is displayed here.

4.3 THE ROYAL PALACE AND MUSEM

As early as 1697 an old fortress was destroyed by a fire in the Old Town and a new royal palace was erected afterwards. The current palace was designed in a baroque style by architect Nicodemus Tessin the Youngest and it has been serving for royal purposes since that year. During our staying here we could see the Changing of the Guard and did a short walk around the palace. A prepared visit of the Royal Museum was arranged later on and we were allowed to take a glance at relicts of great characters of Sweden history, e.g., Gustav Vasa, Charles XII, Gustav III etc. The most interesting artefacts for me were armour, horses’ ceremonial clothing and old authentic festive carriages.

We set of to the Vasa museum afterwards, but as it was closed I did a bit longer evening walking tour stopping at places as Sergels Torg square, the Parliament Palace or the Old Town. As late as 7 p.m. we came back to our excellent houseboat getting ready to go out to see night Stockholm.

5 Day four – beyond Stockholm

The sleep was sufficient enough and our round view from a cabin at morning’s Stockholm encouraged us. So did breakfast and we are ready to go to Drottningholm Palace, a current residence of royal family.

5.1 DROTTNINGHOLM PALACE

Drottningholm Estate, draperied in abundant hardwood trees and parks, contains luxurious Drottningholm Palace which has been the official residence of the royal family since 1981. The magnificent palace, which construction began in 1622, is almost entirely in baroque style and is located not far from the center, just about 30 minutes by subway and bus. We are arriving in the morning and unpleasant news is waiting for us; the exposition in entrails of the palace is closed down due to reconstruction. Even though no worries, the Drottningholm Estate has still enough to offer. For instance, there is a 250 years old rococo theater which is proudly registered on UNESCO’s World Heritage list (Fig. 6). We are guided through the Court Theater and adore well-advised machinery system or the stage, consisting of six wings perfectly creating illusion of deepness. Admiration has no end and we marvel at vast gardens, parks and lakes’ system spreading all around. After a while, we are approaching to the Chinese Pavilion, a love gift to Queen. There is also a very interesting food-transporter in the Confidence situated nearby the pavilion. The transporter serves the royal family sitting upstairs while a several chefs work downstairs putting done food on shelves and a table which are consequently elevate upstairs to the dining room. Very clever, I would like to have it at my dormitory :)

5.2 VASA MUSEUM

As the time is running out, our very last visit is in front of us winding up its canvas even though it will never be put out sea again. Yes, the last stop leaded to the Vasa Museum built to hold the royal ship Vasa, the world’s only example of a completely equipped 17th century warship. The ship is docked at a dry dockyard and simply put, it is a huge keel. When on service, about 450 members of crew could be accommodated and roughly 65 cannons prepared to launch toward all points of the compass. Unfortunately or fortunately, difficult to say, the royal pride sank during its maiden voyage in the port of Stockholm in 1628. The museum itself is a well done piece of art as well as three ship's mast jutting out of a roof of the museum. There are also many informative displays to be found among the exposition, e.g., cross-section view at a model of the ship, a real part of interior, reconstructions of a battle against Poland or successful salvage and restoration of Vasa. One and half hour was not enough, but we had to go on, the night ferry to Turku was leaving soon. Hopefully it will not have the same fate like Vasa had.

6 Day five – Turku

The old capital, the oldest town of Finland or, if you want, a city on a mouth of the Aura river welcomes us quiet soon at dawn. So it must be Turku. We boarded a chartered bus and after a short sightseeing from a deck of the bus we stopped nearby the Turku Cathedral located on Unikanhare Hill. The church is late Gothic, built up of red bricks and we saw both, exterior and interior.

After a while we got to Luostarinmäki, on old handicrafts settlement which miraculously escape the Great Fire of Turku devastated most of the town in 1827. Our enthusiastic guide showed us all interesting object placed all round and explained how livelihood used to look like there.

Our final object to visit was Turku Caste, an old medieval fortification. The history of Turku Castle stretches back to the 1280s and its importance is, and predominantly was, more than countywide. We walked the castle through and through and a guide was provided as well as at many places we had visited so far. We were told, for example, that despite antiquity of the building, all ceiling and floors had to be reconstructed after the WWII because the profound bombing had fatal consequences.

Another small turn followed after the visit of the Castle and as midday was getting near, the time of the trip was getting over. Our group went beck to Oulu while I took a train to Helsinki to spend there a few more days.

7 Conclusions

At the end, I would shortly like to thank to all accomplices. Due to this trip, I have obtained perfect and unique experiences and knowledge of Scandinavian countries. Personally, I see a big advantage in guided visits and a possibility that teachers educated in fields as architecture and art were with us.

Thanks to all.

Wednesday 31 October 2007

13) ZPRÁVA Z OULU (14.10. – 21.10.2007) – EXKURZE HELSINKY, STOCKHOLM A TURKU, HELSINKY S BÁROU

HA !!! A máme tu další týden, tentokráte krapek delší, pač nám v podstatě začíná už v sobotu večer. Nechtěl jsem totiž kouskovat cestu na jih do více mailu a tak proto :) A kamže to vlastně razíme? Čeká nás trio tuze významných měst, Helsinky, Stockholm a Turku ve vypsaném pořadí a vše se děje v rámci výtvarně-umělecké a architektské exkurze Scandinavian Studies. A vše prosím za 120E, což je v podstatě také důvod, proč jsem si ještě zapsal kurz scan. literatury – je to podmínka pro účast.

A už je tu sobota a kupodivu se všichni v čas scházíme na nádraží v Oulu a nasedáme do nočního vlaku směr Helsinky. Je s námi architekt Petri, Laura jako výtvarnice a Sanna jako koordinátor. Venku je již samozřejmě tma jak v pytli a tak po krátkém karbanu v jídelním voze jdeme na kutě, aby jsme se na to hlavní město pořádně vyspali.

V 8:00 ráno jsme na místě a po krátké snídani na nádraží vyrážíme pronajatým autobusem asi 30 km za město na venkov, kde stojí atelier tria architektů (nejznámější byl Saarinen), kteří dali z velké části tvář dnešním Helsinkám. Barák si postavili celkem fajn, na pěkném místě a všechno bylo postaveno jak si to navrhli. Takže pěkně propracovaný do posledního detailu. Něco na způsob secese, ale krapek ovlivněný jejich národním obrozením. Sami si to nazývají národní romantický styl. Ale mě osobně tenhle styl přijde krapek “strašidelný“ :) Poté jsem pokračovali na podobné místo o kousek dál, na břeh jezera, kde jsme navštívili velký roubený dům z počátku 20. stol. Zde bydlíval jeden z významných malířů NO, ale jméno se mi opravdu nechce hledat. Ne tak mam to: Pekka Halonen. Tato oblast kousek za Helsinkami byla vůbec velmi oblíbená mezi intelektuálními a uměleckými kruhy během NO, jelikož to bylo kousek do města a na druhou stranu již v poměrně hluboké finské přírodě, která se hodně silně promítá snad do všech směrů finské kultury. Na cestě zpět jsme se jeli ubytovat do místního hostelu. Odpo jsme ještě zamířili do muzea současného umění, kde mě ale pranic nenadchlo. Snad budova sama… :( a poté bylo již volno. Rozhodli jsme se to tu trochu projít pěšky a vyrazili skoro na 7 km okruh kolem hlavního centra. Tady jsem si trochu udál srandu ze třech přiblblejch Američanek, který bydlí v Jižní Karolíně a nevědí, kde leží Rocky Mountains, blbky. Mam na ně totiž vztek, ale to se týká až příštího týdne, tak chvilku strpení. Rozhodli jsme se jít k památníku Jeana Sibeliuse, místního Antonína Dvořáka, což bylo asi 3 km skrz ulice. Namapoval jsem si cestu dopředu a pak jsem jim jenom bez koukání do mapy radil, kudy mají jít. Ke konci mi už moc nevěřili, ale jak jsou asi zvyklí dělat co se jim řekne, tak šli dál a nakonec jsme se objevili přímo před památníkem. Což je samozřejmě pěkně naštvalo, pač si myslely, že nemam ponětí, kde jsme. Ale já se v duchu radoval :) Na cestě zpět jsme to vzali ještě kolem olympijského stadionu, kde to tenkrát metelil Zátopek a po sprše jsem vyrazil s Cristem do české hospůdky na jedno G, která byla hned vedle hostelu.

Ráno jsme posnídali, někdo z vlastních zásob, někdo šel dolu na švédské stoly a pak už to byl mazec. Začátek na hlavním náměstí Esplandadia. Pěkné náměstí navrhnuté architektem Englem v první polovině 19. století. Katedrála v popředí, hlavní budova a knihovna univerzity po obvodu a socha Alexandra II uprostřed. Všechno hezky navrhnutý, ale… je to prostě mladé město (před tím bylo hlavní město Turku) a bylo navrhnuto v podstatě od jednoho stolu jedním člověkem. I kdyby to navrhl sebelépe, nikdy to nebude mít kouzlo starých měst, které vznikali tak jak se zrovna přihodilo. Toď můj názor. Všechny ty budovy jsme prošli, stavili se i v národním archívu, městském muzeu a i do parlamentu jsme se šli podívat. Žel jako u nás, nikdo v práci. Ještě jsme stihli národní operu od věhlasného architekta Alvara Aalta a pak už na trajekt. Žádnou kocábka to nebyla, takže dalo problém vyjít až na horní otevřenou palubu a za západu slunce jsme opustili hlavní město této placaté země. Na večeři jsme se ještě přihlásil ke všem ostatním, kteří si už zaplatili večeři na lodi, a tak jsem vyrazil s nimi, abych nebyl zase za tu největší socku. A i když to něco stálo, špatně jsem neudál. Měli jsme dvě hodiny na snězení všeho co tu bylo. A že toho bylo neuvěřitelně móooooooooooc. Totálně jsem se přežral všech těch ryb, slaniny a nakonec třech velkých talířů koláčů :) Prostě paráda. Před spaním jsme to šli ještě vytancovat na parket a pak za houpání do pelechu.

Stockholm nás vítá po ránu a hned na první pohled je tu něco sympatičtějšího než v Helsinkách. Město rozprostřené na spoustě zvlněných ostrůvcích slibuje daleko víc než předešlá placka. Mažeme se nejdříve ubytovat na hausbót s výhledem na centrum a pak tam v zápětí míříme. Přesněji na radnici, která je umístěná ve velké cihlové budově s překrásnou vnitřní dekorací. S průvodcem jsme prošli budovu, tj. i modrý, zlatý i všechny ty ostatní sály a poté se vydali dále do města. Prošli jsme staré historické centrum, které se rozkládá na jednou z ostrůvků a to už je město jak má být. Úzké a malebné uličky, obchůdky a kavárníčky atd. Zašli jsme do pár kostelů a na poledne zbyl Královský palác s muzeem, ve které jsou vystaveny šaty králů a to vždy buď s kulkou, nebo krví, jak je někdo zavraždil na bále či v boji. Ať žijí konspirace a války! A nakonec jsme ještě zašli do sklepení, kde byly vystavený překrásné kočáry. Večer se blížil a tak jsem si ještě sám prošel večerní Stockholm a bylo to opravdu něco nádherného. Prostě fajn město. Večer jsem ještě taky zažil novou zkušenost a to když jsem ještě spolu s Američankou Leehi a našima dvěma geyi zašli do gay baru. No vyzkoušet se má všechno, ten černoch mě ale rukou po zádech přejet nemusel :) Prča ještě byla, že jsem šel domu pěšky a jak jsou Amíci líní, chtěli jet jednu zastávku metrem, přejeli 8 stanic a pak jim metro zavřeli. No a museli si vzít taxi na cestu zpět, hehe.

Jak jsme večer usnuli, tak jsme se ráno probudili – s kulatým výhledem na centrum z naší téměř podvodní kajuty. V ceně dnes byla i snídaně a tak si dělám vnitřní zásoby až do večeře a nakonec si udělám i jednu externí – mažu si jeden chleba s sebou :) Jdeme na metro a vyrážíme obhlídnout Drottningholm Palace – sídlo krále. Je to asi 30 min. z centra na západ, je slunečno, stromy krásně zbarvené a tak se mám Stockholm opravdu ukazuje jak může. Palác se lehce podobá vídeňskému Schonbrunnu a po krátké chvíli se jdeme podívat do místního rokokového divadla, které je spolu se zahradou na seznamu památek UNESCO. Procházíme zahrady, čínské městečko a přes park se vracíme zpět. Cestou zpět se opět kocháme a odpo jdeme navštívit Vasa muzeum. Byli jsme zde sic včera, ale měli zavřeno. Vasa je loď a byla stavěna jako velitelská loď švédské flotily v 17. století, kdy Švédsko bojovalo s Polskem. Chybička se však vloudila, a loď se nám potopila během zkušební plavby. Po 350 letech ji však našli 50 metrů pod vodou a byla vyzvednuta, zrestaurována a umístněna do musea. Díky málo slané vodě se zachovala v poměrně slušném stavu. A v tehdejší době to musela být loď jako krá… . Překrásně zdobená, přes 100 děl a 450 členů posádky. Celkem slušná kocábka a museum samotné bylo taky pěkně provedený. Pak už jen cesta do přístavu, nalodit se a hurá do Turku. Ještě ale jedna poznámečka. Pokud bych měl sestavit vlastní žebříček měst, Stockholm by byl velmi vysoko. Tak do 5 :)

V Turku jsme brzo ráno a hned nás tahají na hrad :( Sic vypadá obyčejně, je to něco… je to totiž Hrad v Turku :) No prostě každý druhý český hrad by ho strčil do kapsy, ale to Finům říkat nemůžete. Jeho historie je už ale o něco zajímavější. Turku je totiž staré hlavní město a vůbec jedno z nejstarších měst ve Finsku. V období švédské nadvlády sloužilo jako brána na východ. Jako každé finské město párkrát vyhořelo a jednou to byl dokonce největší městský požár ve Skandinávii vůbec. Při něm také vyhořela místní knihovna, kde do konce 18. století bylo uchováno většina knih a dokumentu a finské historii. A všechny shořely. Od té doby jsou všechny písemnosti ukládány na 6 různých místech a náš historik si při hodině rve vlasy když o této události mluví. Nesměla chybět návštěva místní staré gotické katedrály a ještě jsme navštívili řemeslnickou osadu, která tenkrát neshořela a byla ponechána jako připomínka staré doby, tedy museum :) Tady se mi ale líbilo a trochu to připomínalo naši řemeslnou výrobu v podkrkonoší v počátku 19. století. Následně ještě prokřižujeme město v pronajatém autobuse a ve 12. celá exkurze končí. Zbytek frčí zpět do Oulu, já to ale beru pendolínem zpět do Helsinek, kam za chvíli přiletí moje děvče okaté :)

Byli jsme sice domluvení na spicha na náměstí, ale stihl jsem to ještě na letiště i s překvapením.

Ráno jsme se pořádně nacpali v jednom malém hostelu kde jsme přespali a vyrazili za krásami Helsinek :) Prošli jsme centrum po místech co jsem už znal, zašli i na nejvýchodnější mys pevniny s výhledem na ten jejich Finský záliv a když nám byla pěkná kosa, zašli jsme do jedné nóbl restaurace se ohřát. A při té příležitosti si samozřejmě objednali jednu horkou čokoládu aby se neřeklo. Vyrazit do Oulu bylo v plánu sic až v 11 večer, ale představa vyhřátého vlaku zvítězila a jelo se už v 8.

Oulu nás přivítalo v 6 ráno pěkně zostra, asi 5C pod nulou a to se nám naštěstí povedlo přesně vystihnout autobus který jede jednou za hodinu, což bylo celkem fajn. Během víkendu jsme stihli projít školu, což vydá za pěknou tůru, Botanickou zahradu, zajít do finské sauny a celá neděle bylo v širokém rodinném duchu (tj. spolubydlící Jalal a Ignacio, Slovačiska Andrej a Denisa a náš rakouský přítel Markus) a završena obědovečeří o pěti chodech.