13) ZPRÁVA Z OULU (14.10. – 21.10.2007) – EXKURZE HELSINKY, STOCKHOLM A TURKU, HELSINKY S BÁROU

HA !!! A máme tu další týden, tentokráte krapek delší, pač nám v podstatě začíná už v sobotu večer. Nechtěl jsem totiž kouskovat cestu na jih do více mailu a tak proto :) A kamže to vlastně razíme? Čeká nás trio tuze významných měst, Helsinky, Stockholm a Turku ve vypsaném pořadí a vše se děje v rámci výtvarně-umělecké a architektské exkurze Scandinavian Studies. A vše prosím za 120E, což je v podstatě také důvod, proč jsem si ještě zapsal kurz scan. literatury – je to podmínka pro účast.

A už je tu sobota a kupodivu se všichni v čas scházíme na nádraží v Oulu a nasedáme do nočního vlaku směr Helsinky. Je s námi architekt Petri, Laura jako výtvarnice a Sanna jako koordinátor. Venku je již samozřejmě tma jak v pytli a tak po krátkém karbanu v jídelním voze jdeme na kutě, aby jsme se na to hlavní město pořádně vyspali.

V 8:00 ráno jsme na místě a po krátké snídani na nádraží vyrážíme pronajatým autobusem asi 30 km za město na venkov, kde stojí atelier tria architektů (nejznámější byl Saarinen), kteří dali z velké části tvář dnešním Helsinkám. Barák si postavili celkem fajn, na pěkném místě a všechno bylo postaveno jak si to navrhli. Takže pěkně propracovaný do posledního detailu. Něco na způsob secese, ale krapek ovlivněný jejich národním obrozením. Sami si to nazývají národní romantický styl. Ale mě osobně tenhle styl přijde krapek “strašidelný“ :) Poté jsem pokračovali na podobné místo o kousek dál, na břeh jezera, kde jsme navštívili velký roubený dům z počátku 20. stol. Zde bydlíval jeden z významných malířů NO, ale jméno se mi opravdu nechce hledat. Ne tak mam to: Pekka Halonen. Tato oblast kousek za Helsinkami byla vůbec velmi oblíbená mezi intelektuálními a uměleckými kruhy během NO, jelikož to bylo kousek do města a na druhou stranu již v poměrně hluboké finské přírodě, která se hodně silně promítá snad do všech směrů finské kultury. Na cestě zpět jsme se jeli ubytovat do místního hostelu. Odpo jsme ještě zamířili do muzea současného umění, kde mě ale pranic nenadchlo. Snad budova sama… :( a poté bylo již volno. Rozhodli jsme se to tu trochu projít pěšky a vyrazili skoro na 7 km okruh kolem hlavního centra. Tady jsem si trochu udál srandu ze třech přiblblejch Američanek, který bydlí v Jižní Karolíně a nevědí, kde leží Rocky Mountains, blbky. Mam na ně totiž vztek, ale to se týká až příštího týdne, tak chvilku strpení. Rozhodli jsme se jít k památníku Jeana Sibeliuse, místního Antonína Dvořáka, což bylo asi 3 km skrz ulice. Namapoval jsem si cestu dopředu a pak jsem jim jenom bez koukání do mapy radil, kudy mají jít. Ke konci mi už moc nevěřili, ale jak jsou asi zvyklí dělat co se jim řekne, tak šli dál a nakonec jsme se objevili přímo před památníkem. Což je samozřejmě pěkně naštvalo, pač si myslely, že nemam ponětí, kde jsme. Ale já se v duchu radoval :) Na cestě zpět jsme to vzali ještě kolem olympijského stadionu, kde to tenkrát metelil Zátopek a po sprše jsem vyrazil s Cristem do české hospůdky na jedno G, která byla hned vedle hostelu.

Ráno jsme posnídali, někdo z vlastních zásob, někdo šel dolu na švédské stoly a pak už to byl mazec. Začátek na hlavním náměstí Esplandadia. Pěkné náměstí navrhnuté architektem Englem v první polovině 19. století. Katedrála v popředí, hlavní budova a knihovna univerzity po obvodu a socha Alexandra II uprostřed. Všechno hezky navrhnutý, ale… je to prostě mladé město (před tím bylo hlavní město Turku) a bylo navrhnuto v podstatě od jednoho stolu jedním člověkem. I kdyby to navrhl sebelépe, nikdy to nebude mít kouzlo starých měst, které vznikali tak jak se zrovna přihodilo. Toď můj názor. Všechny ty budovy jsme prošli, stavili se i v národním archívu, městském muzeu a i do parlamentu jsme se šli podívat. Žel jako u nás, nikdo v práci. Ještě jsme stihli národní operu od věhlasného architekta Alvara Aalta a pak už na trajekt. Žádnou kocábka to nebyla, takže dalo problém vyjít až na horní otevřenou palubu a za západu slunce jsme opustili hlavní město této placaté země. Na večeři jsme se ještě přihlásil ke všem ostatním, kteří si už zaplatili večeři na lodi, a tak jsem vyrazil s nimi, abych nebyl zase za tu největší socku. A i když to něco stálo, špatně jsem neudál. Měli jsme dvě hodiny na snězení všeho co tu bylo. A že toho bylo neuvěřitelně móooooooooooc. Totálně jsem se přežral všech těch ryb, slaniny a nakonec třech velkých talířů koláčů :) Prostě paráda. Před spaním jsme to šli ještě vytancovat na parket a pak za houpání do pelechu.

Stockholm nás vítá po ránu a hned na první pohled je tu něco sympatičtějšího než v Helsinkách. Město rozprostřené na spoustě zvlněných ostrůvcích slibuje daleko víc než předešlá placka. Mažeme se nejdříve ubytovat na hausbót s výhledem na centrum a pak tam v zápětí míříme. Přesněji na radnici, která je umístěná ve velké cihlové budově s překrásnou vnitřní dekorací. S průvodcem jsme prošli budovu, tj. i modrý, zlatý i všechny ty ostatní sály a poté se vydali dále do města. Prošli jsme staré historické centrum, které se rozkládá na jednou z ostrůvků a to už je město jak má být. Úzké a malebné uličky, obchůdky a kavárníčky atd. Zašli jsme do pár kostelů a na poledne zbyl Královský palác s muzeem, ve které jsou vystaveny šaty králů a to vždy buď s kulkou, nebo krví, jak je někdo zavraždil na bále či v boji. Ať žijí konspirace a války! A nakonec jsme ještě zašli do sklepení, kde byly vystavený překrásné kočáry. Večer se blížil a tak jsem si ještě sám prošel večerní Stockholm a bylo to opravdu něco nádherného. Prostě fajn město. Večer jsem ještě taky zažil novou zkušenost a to když jsem ještě spolu s Američankou Leehi a našima dvěma geyi zašli do gay baru. No vyzkoušet se má všechno, ten černoch mě ale rukou po zádech přejet nemusel :) Prča ještě byla, že jsem šel domu pěšky a jak jsou Amíci líní, chtěli jet jednu zastávku metrem, přejeli 8 stanic a pak jim metro zavřeli. No a museli si vzít taxi na cestu zpět, hehe.

Jak jsme večer usnuli, tak jsme se ráno probudili – s kulatým výhledem na centrum z naší téměř podvodní kajuty. V ceně dnes byla i snídaně a tak si dělám vnitřní zásoby až do večeře a nakonec si udělám i jednu externí – mažu si jeden chleba s sebou :) Jdeme na metro a vyrážíme obhlídnout Drottningholm Palace – sídlo krále. Je to asi 30 min. z centra na západ, je slunečno, stromy krásně zbarvené a tak se mám Stockholm opravdu ukazuje jak může. Palác se lehce podobá vídeňskému Schonbrunnu a po krátké chvíli se jdeme podívat do místního rokokového divadla, které je spolu se zahradou na seznamu památek UNESCO. Procházíme zahrady, čínské městečko a přes park se vracíme zpět. Cestou zpět se opět kocháme a odpo jdeme navštívit Vasa muzeum. Byli jsme zde sic včera, ale měli zavřeno. Vasa je loď a byla stavěna jako velitelská loď švédské flotily v 17. století, kdy Švédsko bojovalo s Polskem. Chybička se však vloudila, a loď se nám potopila během zkušební plavby. Po 350 letech ji však našli 50 metrů pod vodou a byla vyzvednuta, zrestaurována a umístněna do musea. Díky málo slané vodě se zachovala v poměrně slušném stavu. A v tehdejší době to musela být loď jako krá… . Překrásně zdobená, přes 100 děl a 450 členů posádky. Celkem slušná kocábka a museum samotné bylo taky pěkně provedený. Pak už jen cesta do přístavu, nalodit se a hurá do Turku. Ještě ale jedna poznámečka. Pokud bych měl sestavit vlastní žebříček měst, Stockholm by byl velmi vysoko. Tak do 5 :)

V Turku jsme brzo ráno a hned nás tahají na hrad :( Sic vypadá obyčejně, je to něco… je to totiž Hrad v Turku :) No prostě každý druhý český hrad by ho strčil do kapsy, ale to Finům říkat nemůžete. Jeho historie je už ale o něco zajímavější. Turku je totiž staré hlavní město a vůbec jedno z nejstarších měst ve Finsku. V období švédské nadvlády sloužilo jako brána na východ. Jako každé finské město párkrát vyhořelo a jednou to byl dokonce největší městský požár ve Skandinávii vůbec. Při něm také vyhořela místní knihovna, kde do konce 18. století bylo uchováno většina knih a dokumentu a finské historii. A všechny shořely. Od té doby jsou všechny písemnosti ukládány na 6 různých místech a náš historik si při hodině rve vlasy když o této události mluví. Nesměla chybět návštěva místní staré gotické katedrály a ještě jsme navštívili řemeslnickou osadu, která tenkrát neshořela a byla ponechána jako připomínka staré doby, tedy museum :) Tady se mi ale líbilo a trochu to připomínalo naši řemeslnou výrobu v podkrkonoší v počátku 19. století. Následně ještě prokřižujeme město v pronajatém autobuse a ve 12. celá exkurze končí. Zbytek frčí zpět do Oulu, já to ale beru pendolínem zpět do Helsinek, kam za chvíli přiletí moje děvče okaté :)

Byli jsme sice domluvení na spicha na náměstí, ale stihl jsem to ještě na letiště i s překvapením.

Ráno jsme se pořádně nacpali v jednom malém hostelu kde jsme přespali a vyrazili za krásami Helsinek :) Prošli jsme centrum po místech co jsem už znal, zašli i na nejvýchodnější mys pevniny s výhledem na ten jejich Finský záliv a když nám byla pěkná kosa, zašli jsme do jedné nóbl restaurace se ohřát. A při té příležitosti si samozřejmě objednali jednu horkou čokoládu aby se neřeklo. Vyrazit do Oulu bylo v plánu sic až v 11 večer, ale představa vyhřátého vlaku zvítězila a jelo se už v 8.

Oulu nás přivítalo v 6 ráno pěkně zostra, asi 5C pod nulou a to se nám naštěstí povedlo přesně vystihnout autobus který jede jednou za hodinu, což bylo celkem fajn. Během víkendu jsme stihli projít školu, což vydá za pěknou tůru, Botanickou zahradu, zajít do finské sauny a celá neděle bylo v širokém rodinném duchu (tj. spolubydlící Jalal a Ignacio, Slovačiska Andrej a Denisa a náš rakouský přítel Markus) a završena obědovečeří o pěti chodech.

12) ZPRÁVA Z OULU (8.10. – 13.10.2007) – ARCHITEKTURA, ESEJE, SNÍH

Tento týden zdá se býti trochu volnější co se týče zážitku, přesto se něco málo událo.

V pondělí a úterý jsem měly hodiny architektury ve městě, což ale byl děs. Pan profesor měl sice úžasnou slovní zásobu, o většině z nich ale neměl ponětí jak se v angličtině správně vyslovují. Jediný štěstí bylo, že měl hodně obrázků, jinak to ale byla docela ztráta času. V úterek jsme taky s Fine Arts navštívili místní luteránský kostel. Po večerech píši seminárky a s Andrejem ji pak vždycky na konci zkouknem, abych tam nenapsal nějakou botu. Ale většinou to jde :) Dneska je sobota 13.10. a zrovna tu koukám na bandu černochů jak si venku hrají sníh. To by ještě nebylo nic tak zvláštního, jako kdyby to nehráli na sněhu :) Včera tu totiž napadlo kolem jednoho centimetru a je všude bílo. I na tom hřišti na který mam z okna výhled. Teď se ještě musím zabalit a dnes večer vyrážíme na další exkurzi. Na pořadu jsou Helsinky, Stockholm a Turku, pět dní po starých městech a předmětem je převážně historie, architektura a kultura samotná. Tak jsem zvědav :) Ale určitě to bude príma.

Tak moi moi.

11) ZPRÁVA Z OULU (1.10. – 7.10.2007) – ŠKOLA, LEZENÍ, KUMMI FAMILY, OPILÝ ANDREJ

Kdybych k následujícím pěti dnům měl napsat – škola – asi by to stačilo, ale přeci jen to občas bylo zajimavý, tedy dost často.

Začali jsem s dalším předmětem, literaturou, což mě vůbec netěší. Musím přečíst nějakou knížku psanou starou květnatou angličtinou, na což se můžu rovnou vyprdnout. No dělám to ještě se dvouma Američankami, tak se budou muset snažit, hehe. Občas chodíme běhat, do posilky, na gymnastiku a párkrát jsem jel s Markusem do tělocvičný do města, kde je stěna i gymnastický nářadí v jedný místnosti a je to fajn kombinace.

Máme tu ale jednou výjimku ze školních povinností a tou je moje nová Kummi Family. Něco jako hostovací rodina, která by měla pomoct zahraničním studentům lépe poznat místní kolorit. Né že bych se neuměl o sebe v 25 letech postarat, ale je fajn se mít kde najíst :) Ne, je to spíš ze zvědavosti a myslím, že špatná věc to není, jednou za týden s nimi někam vyrazit. Ve středu mě vyzvedli na kolejích a jel jsem k nim domu, kde jsme asi tři hodinky debatovali o tom a tamtom, něco pojedli a popili a vůbec to bylo fajn. Je jim oběma pře 50, dceru mají v Číně na studiu a on pracuje jako vedoucí pobočky jedné chemické firmy a ona jako designér časopisu.

Ve sobotu jsem byl nechtěně zatažen do párty, pač se nám Andrej pěkně opil a tak jsem si to nechtěl nechat ujít :) Bylo to hned v sousedním baráku a parádně jsem si tam s pár lidmi popovídal. A Andrej si ráno samozřejmě nic co tam dělal nepamatoval. Vlastně si ani nepamatoval, že tam byl :)

A tuto neděli se dostáváme k jádru věci ohledně Kummi Fammily a k čemu je to dobrý. V pátek mi navrhli výlet na jedno archeologické centrum asi 70 km severně z Oulu, že tam prý ještě nebyli. Tak jsem neváhal a vyrazili jsme. Všude po krajnicích a lesech bylo plno lovců, jelikož lovecká sezóna losů je v plném proudu a za hodinku jsme byli tam. Prošli jsme poznávací okruh a dostali se až k místu osady z doby kamenné, která byla vystavena podle starých postupů používaných v té době. Opekli jsme buřty v jednou z oněch příbytků a ještě jsme prošli expozici umístěnou v informačním centrum. Byl to prima vejlet a snad se s nimi ještě někam podívám.

10) ZPRÁVA Z OULU (17.9. – 23.9.2007) – OSTROV HAULIOTO, ONELA, ŠKOLA, VÍKEND V KAJAANI

Dal jsem si trochu pauzu ale už Vás tu opět zdravím tady z těch severských končin. Tento týden, myšleno všední dny, nepřines vcelku nic úžasnýho, na víkend jsme ale vyrazili do středu týhle placatý země. Ale postupně…

V pondělí nám opět Markus, náš učitel na Historii, povídal jednu historku a opět skoro jako vždy jsme se tam váleli smíchy. Má opravdu dobrý vyprávěčský talent a celá povídka byla o historii sauny a saunování. Mimo to, že nám vyprávěl o všech možných typech sauny se zmínil o jednom setkání evropských ministrů školství tady v Oulu. On jim v rámci pobavení vyprávěl něco o saunování a jakou to zde má tradici a něco v tom smyslu, že je slušnost do sauny jít. No nakonec to večer dopadlo tak, že všichni, aby neurazili, naklusali do společný sauny a pokračovali ve zdvořilé etiketě jako na nóbl večírku…. Což byla prý kombinace k popukání :)

V úterek jsem opět vyrazili na náš známy ostrov Haulioto, již podruhé a tentokráte s Fine Arts (výtvarnou výchovou) zaměřenou na Environmental Art, což je něco jako umění v přírodě s pouze přírodními materiály. Bylo azuro, nádherný barvy stromů a mi měli za úkol ve skupině vytvořit nějaké veledílo. Nevim, jestli to bylo umění nebo hraní, ale celý den jsme se docela zabavili a před odjezdem jsme ještě stihli opíct buřty. Takže podařenej zájezd. (někdy dokážou umělci vytvořit opravdu fascinující věci – jestli je chcete vidět, zadejte si na Google Andy Goldsworthy)

Ve středu jsem opět vyrazili běhati, jen tak polehku, jednou kolem jezera aby se neřeklo. Ve škole jsme hráli na Candele, jejich lokální drncátko, a večer se razilo do Onely, místního vyhlášeného klubu. Předcházela tomu ještě krátká předpárty ve městě a pak se šlo. Sice má Oulu přes 100 tis. obyvatel, ale minimálně polovina v klubu byli zahraniční studenti. Jak je tohle možný… Finové rádi studujou.

Ve čtvrtek začíná moje trápení se seminárkama, které mě asi neopustí do konce pobytu. Máme kolem 10 předmětů a na každý z nich musí být 4-5 stránková seminárka. Tož suma sumárum se z toho asi zvencnu (nic proti tobě Václave:)). No uvidíme, nic jiného mě taky nezbývá. Ještě jsme dnes taky byli sílit s Markusem v posilovně, tak už jsme silný jak skály.

Je tu pátek a nás po škole čeká co… …no výlet za Shonem do Kajmani, což je asi 150 km směr jihovýchod. Ve škole tomu ještě předchází malé pozdvižení kdy se sotva belháme z obědu totálně nacpaní a cestou potkáváme skupinku učitelů postávající kolem stolu s čímsi. Jdeme to omrknout blíž a jsou tam na stole 4 ohromný koláče. Nenápadně se ptáme paní vedle jestli by jsem si taky s dovolením nemohli vzít jeden malý kousíček a už tam jdeme po druhý, po třetí a pro čtvrtý to už byl spíš hec, ale ještě se to do nás vešlo. Největší radost mě ale dělá náš rakouský přítel Markus – už se nestydí :) No a teď už je čas vyrazil. Přecpaní se škrábeme do našeho autodomu a vyrážíme. Markus, Andrej, Denisa a já. Jakmile vypadnem za město tak je to opravdu nádhera. Slunce už je dost nízko a osvětluje všechny ty břízy, které mají listí snad všech odstínů od žluté, přes oranžovou až po rudě červenou. Prostě nádhera a u nás v ČR se to asi najít nedá. Párkrát stavíme na kukačku a focenou a okolo velkého, jako opravdu velkého jezera, přijíždíme do Kajaani. Shon nás už vyhlíží a po chvíli vyrážíme k místnímu jezírku. Na programu je oheň a černošká “přednáška“ o afrických zvycích. Studuje jich tu poměrně hodně a za chvíli se pustí do řeči. No nakonec z toho byla docela slušná debata a šlo se spát kolem jedné. Ráno vstáváme brzo s představou, že se ve městě zeptáme na půjčovnu kajaků a vyrazíme s Markusem na den na vodu. Tady se ale dostavil jeden trochu větší šok, kterýmu jsem dlouho nemoh uvěřit. Kajaani, výletní město, má o víkendu zavřené turistické informační centrum!!! Ještě teď jsem vytočenej když to píšu. No tak jsem si aspoň prošli město a odpo vyrazili na místní kopec opejkat a grilovat. Což nakonec, s těmi kily masa, taky nebylo špatný. A využili jsme místní kulisy a nafotili pár fotek do katalogu :) Večer šli do města a já jsem z důvodu zdravotních zůstal chrápat na pokojí, pač na mě něco lezlo. Ráno už bylo fajn a tak jsme vyrazili na cestu zpět. Tentokráte po druhé straně jezera a pak přes jeho střed, kde je několik ostrůvku. A zde se dostáváme k jedné pikantnosti a vlatně důvodu proč jsme jeli touto cestou. Všechny trajekty a ferry se tu totiž berou jako součást silnice a neplatí se, proto jsem si tuto lákavou nabídku nenechali ujít. Bylo sice trošku mlhavo, ale bylo to fajn. Na ostrově jsme vyrazili na malý výšlap a co se nestalo… totálně jsme se ztratili. Ne teda totálně, ale jak jsme šlapali kolem jednoho jezera a neměli mapu, cesta se pořád stáčela doleva, ale tak pomalu, že to nebylo znát. No a najednou jsme došli do nějakého kempu, který tam vůbec neměl být. No a nakonec… to byl kemp, ze kterýho jsme vyšli :) Asi místní obdoba Bermudského trojúhelníku, pač Markus je průvodce po horách a já se taky myslim hned tak neztratím. No hold záhada. Cestu domu jsme už ale našli, čímž jsem ukončili tento fajnový výlet.

9) ZPRÁVA Z OULU (17.9. – 23.9.2007) – PRVNÍ TÝDEN VE ŠKOLE SE SCANDINAVIAN STUDIES (UČITELÉ, KANDELE), LEZENÍ V TĚLOCVIČNĚ, UKLID

Tak, minulý týden jsem byl první týden se Skandinavian Studies na exkurzi a tento týden začala už poctivá škola. Tenhle týden se respektive točil jenom kolem školy, což se už ke konci týdne začalo projevovat na mých mentálních schopnostech – mírná retardace. Každý den jsme totiž začínali kolem 8-9 a končili v 6-7 a to se opravdu fit vydržet nedá. Ale každopádně to bylo hodně zajímavý… hlavně skladbou učitelů.

Na historii máme jednoho neuveřitelnýho “típka“. Asi 45-letý trošku zavalitý místní (myšleno finský) Sir, který mluví zdá se plynně 6 jazyky a mimo učení a výzkumu na univerzitě pracuje jako moderátor, nebo spíš uvaděč při zahraničních návštěvách v Helsinkách. Např. při národních slavnostech, když přijede zahraniční ministr, prezident atd. O historii Finska jako takové se toho sice moc nedozvíme, ale jeho historické náhledy je docela zajímavé poslouchat. A jak vypadá to budu asi muset vyfotit, nedá se to moc popsat.

O hodině skan. hudby jsme se zase krom teorie pokoušeli hrát na místní hud. strunový nástroj, takovou jednoduchou kytaru – kandele – a po dvou hodinách nácviku pár akordů to nedopadlo až tak zle. A nakonec jsme se zmohli i na tanec.

Skandinávské umění se zase nese v duchu přírodního umění, což je taky zajímavá odnož místní kultury.

Ve čtvrtek jsem zase s Markusem vyrazili večer lozit a po cestě do města je jedna menší tělocvična na gymnastiku, kde je i malá boldrovací stěnka, takže to je taková příjemná kombinace. Navíc tam dnes ještě cvičily mladý gymnastky a pokoušely se tam o docela slušný kousky. (ja jsem radši začal své gymnastické pokusy a omyly cvičit až odešly).

Na víkend přijelo pár starých známých z EILS kurzu a tak se večer naplánovala větší párty v paneláku 16, který je tak trochu jeden velký klub – na každém patře se tam v pátek pařilo. No jsem rád, že si bydlím tady v klídku a tam se dá vždycky zajít se rozptýlit :) Přijel i Shon, náš drahý Angličan a naplánovali jsme na příští vejkend výlet za nim do Kajanni, do oblasti jezer, tak jsem zvědav kam nakonec vyrazíme. Ale někam určitě.

Dnes ( v neděli) jsem taky jen tak trochu zmínil, že by jsme tady mohli trochu uklidit a čekal jsem trochu záporný reakce a že to ještě chvíli vydrží tak jak to je. Místo toho ale oba dva spolubydlící – Jalaj a Ignacio – vstali od snídaně a začali porůzně vytahovat nejrůznější čistící a uklízecí prostředky a kterých jsem neměl ani tušení a hned se vrhli na úklid. Já, který si vždycky vystačím s jarem na všechno, jsem byl docela překvapen. I rozsahem jejich představy o tom co je špinavé a co ne. Nejsem sice úplný prase a občas si po sobě i uklidím, ale takhle pořádnej opravdu nejsem. No aspoň to tady máme pěkně uklizený a můžu zase udělat bordel.

Ale jinak jsou oba dva opravdu fajnový. Jalaj je architekt a trochu se zajímá o bojový sporty, tak se tady mam aspoň s kým prát a ne jako s Kubajzem, kterýho jsem si vodil jednou rukou :)

DENÍK Z EXKURZE V OULANKA NP - přikládám část seminární práce jen jako zajimavost co ještě se v Oulance může vidět (část seminární práce)

1. INTRODUCTION

As a student of the Scandinavia Studies I took part in the Field Course at the Oulanka Research Station situated in the Oulanka NP. We set off on Monday 10^th and returned on Friday 14^th. The purpose of the course was to get familiar with the Scandinavian nature and environment and see everything “face to face”. Our teachers and guides were Erkki and Leo from The University of Oulu. This work is supposed to be a small logbook of our experience and knowledge gained during the course.

2. THE FIRST DAY OF THE FIELD COURSE

2.1. TRIP FROM OULU TO OULANKA NP

The program of the first day was to move from Oulu to Oulanka NP and make several stops at places of interest on the way.

The first stop was made in an old sand quarry which has been mined. The layer of sand is quite thin over there, about 4-6 meters, and lies on bedrock made of stone. This sandy soil is not very favourable for wide diversity of species so we could see only pine trees inhabiting this area. Another disadvantage is the infirm ground which is not very suitable for construct engineering in this area. On the other hand, the sand is a great water deposit. The thickness of the sand layer and its existence itself was caused by rising of Scandinavia which has been elevating since the end of the last Ice Age 10 000 years ago (the highest thickness of an ice shield during the coldest period was about 3000 m). The measurements have proved that it is more than one mm per year and it is more intensive on the west coast than on the east part of Finland. As a result of this movement, rivers running in the east-west direction can not flow out to the Gulf of Botnic as easy as if the rising was everywhere same. Another result is that the major part of Finland had to be under the sea level once while the coast line is still moving as Scandinavia is rising. According to the scientists Scandinavia is going to be lifted by another 200 m.

The next stop was made because of Finnish peat bogs which occupy vast areas of Finland. They are very good for the water storage as well as the above mentioned sand areas. Peat bogs have started to develop when the last ice age was over and since then there is about five meters of peat. A moss which grows on the top of the peat contains about 95% of water and it is an excellent antiseptic. Peat lands also used to be mined, however they are preserved nowadays.

The third stop was due to the forests and forestry in Finland. We went slightly of the road into the pine forest and there we found an uncovered soil horizon. The humus layer is very thin over there, just about 10 cm, and underneath there was a visible layer of ash coming from a fire 50 years ago. The trees were 40 years old since there was a huge clear cutting by that time. Despite the pine forest is very abundant in this area, this species represent a minority in Finland as the majority is covered by spruce forest. Lichens growing on trees are sign of a very clean environment and climate too. On the ground we could see many kinds of berries and forest is sometimes even more precious for the berries than for the wood itself. Berries are also very important for local citizens. Nowadays however, many pickers, originally from Asia, come during the harvest season to pick up the berries and sell them.

We also got to know that one farmer has about 100 – 150 reindeers in his herd on average.

3. THE SECOND DAY OF THE FIELD COURSE

3.1. LECTURE OF PHYSICAL GEOGRAPHY AND CLIMAT IN FINLAND

Today’s lecture was presented by Leo and was dealing with Finnish and Oulanka´s physical geography.

Terms

Bedrock, Landscape, Soils, Waters, Climate

Geology

Scandinavia is mainly formed by Precambrian rocks which were created 550 million years ago and Finland has been eroded since then. There was no more activity which could have raised new mountains such as the Alps or the Himalaya. There is also one more interesting fact about Finland. It does not have any Paleozoic, Mesozoic or Tertiary sediment as there was no sea which could have formed rocks like limestone e.g. Nevertheless, Finland has a rich Quaternary history that started 1,6 million year BP by glacial and interglacial periods. The process of these periods have moved away most of the so-called middle age deposits and have left forms such as moraines (a till-filled oblong hill in front of a glacier), lakes and hills (formed in the direction of movement of the continental glacier), eskers (low oblong hill formed along earlier streams and small rivers running under a glacier), monadnocks (rounded residual hills), Palsa (similar to Pingo) and so on. Oulanka is also atypical due to carbonate-rich rocks at some part of the park. These rocks have high pH (about 9-10) what makes them highly alkalic. From another types of rock we could mention granite and schist which are the exact opposite, deeply acidic.

Waters

There are more than 187 000 lakes bigger than 500 square meters in Finland; however, their capacity doesn’t correspond the size since the lakes are shallow. Due to the rising of Scandinavia, the amount of moors and swamps is increasing too. As I have already mentioned, the rivers can not easily reach the western coast what causes them to hold their waters in moors and swamps. The fluvial activity is also very low.

Unsorted pieces of the lecture

Oulanka´s river corridor is a great access route for the eastern species.

There is also a NP on the Russian side of the border.

Ditching and clear cutting was carried out in 1960´ and 1970´.

There live 90 000 mooses in whole Finland.

Tar was a very precious export article in 18 and 19 century.

Climate is already more continental than oceanic.

3.2. HIIDENLAMPI NATURE TRAIL

Our first walk took place nearby the station at the Hiidenlampi Nature Trail. The loop has about 5 kilometers long and we made several stops in order to see how nature has been formed to its today’s shape and condition.

The Oulankajarvi River took after its name due to floods that took place relatively often and our first steps lead along it. The floods are caused by an absence of a dam or a lake upstream which could eventually hold the water coming from the upper parts of the Oulankajarvi’s river-basin. After a while, we came across rapids with the elevation of 25 meters, partly caused by the different bedrock on both sides. Then we walked up the hill and arrived to an area which used to be a seafloor of the White Sea. After having climbed the side of the river’s bank, we stopped by an old trunk cut a meter above the ground. It was done on purpose in order for deer having enough feed before the winter is over. We were also told about one “dispute” which was between two groups of scientist in 1960´-1970´. One side supported a theory that a wide decrease of moss and lichens is caused by high pollution coming from the Kola Peninsula in those days. Another theory was based on a very cold, long-lasting winter and frozen soil. The second one was proved to be the correct one at the end. At one moment we crossed a small meadow used for the production of hay that is afterwards stored in a hayloft, while deer is fattened by it in the winter time when snow covers all plants. At one moist place we passed by brackens that were actually introduced from the south. The entire excursion lasted around two and half hours and for me was very educational.

4. THE THIRD DAY OF THE FIELD COURSE

4.1. LECTURE OF FORESTRY AND THE ARTIC NATURE

Today’s lecture was presented by Erkki and was about Finnish forestry, adaptation of plants and animals, and local and global environmental´s issues.

Forest and Forestry

Several types of stress which are the local forests exposed to:

· The north (cold climate) – the biggest factor

· The man whit his axe (forestry)

· The reindeer activity

· The autumn moth

· The aerial pollutants from the Kola Peninsula

Some basic data:

· Annual growth of forest: 80 mil. hectares

· Annual cut: 50 mil. Hectares

· Total protected area in Finland: 10%

As we can se, the total amount of forests is growing and the situation is getting better since ca. 1980´.

Adaptation of plants to the artic environment

As far north as we were, the Northern Boreal Forest occurs. It has been developing over the decades and plants and animals always had to adapt to the new conditions (unless the conditions changed too enormously). It led, for an instance, to a creation of plant floors which can be divided into the following degrees: a floor of lichens, then mosses, herbs, bushes and last but not least a floor of trees. In the other words: a ground, middle and upper layer. The next “idea” how to survive in such conditions is an ability to keep green needles all over the year. It is the so-called “evergreenes” and it has an ecological significance as it helps to store nutrients effectively due to the longer lifetime. They are able to start photosynthesis immediately after snow melts.

To the other features of adaptation belong also these:

· life forms

· cold and dry resistances

· winter dormancy

· pollinating (by insect)

· flowering (fast planed)

· growth (quite rapid)

· snow itself helps by protecting ground and underground vegetation from the winter stresses such as cold and desiccation

Adaptation of animals to the artic environment

Animals are under pressure as well because of such hard conditions and they have also developed several methods how to survive in here:

· behavioral adaptations

· migration (such species as birds, caribous etc.)

· white well-insolated coat (artic fox etc.)

· decreased heat production

· lowered metabolic rate

· reduced body surface in comparison to the size (proportion)

· hibernation – dormancy

Threats for local environment

As in every country and in every environment there is always a certain amount of endangered species and this phenomenon is also present in Finland. In addition, the local environment has to deal with problems such as erosion, ditching (summit in 1970´), chemicals, urbanization and forestry, which has been the most crucial problems for many decades. From the global point of view we should mention Global Warming and the CO² accrual.

4.2. BRIEF REPORT OF OULANKA RESEARCH STATION

After Erkki had finished we had a chance to get familiar with the fundamental matters that are carried out at the station.

The idea for establishing the station in 1966 was based on a rare position of the Oulanka NP and a will to possess some “base camp” for new researches close to such unique conditions as are found here in the Oulanka NP. Namely it is the Oulankajoki River and its valley which is a certain kind of corridor running in a parallel direction that has already helped many species to migrate from the East. Another advantage is its location in the Taiga, the biggest biome on Earth. We can not forget to mention the unique biodiversity (hotspot area), many microclimates spread all over the park, rich mires, moors and peat bogs, variable topography, sediment formed after last Ice Age and finally a low human activity which is due to the remoteness from more populated areas.

4.3. HALF-DAY EXCURSION TO THE RUSSIAN BORDER

In the afternoon we set off on a small trip to the Russian border and old village at the frontier.

The collapse of the Soviet Union caused an increased enthusiasm for free travel on the both sides, Russian and Finish. However, after the several years of partial freedom in crossing borders, the conditions changed again leading to a deep isolation and a low trade between these two countries which actually have been continuing until these days. The second stop was made at a local cafeteria named after a flower - Calypso bulbosa, the symbol of Oulanka NP. The most interesting thing for me was how the population of the settlement is decreasing little by little. A century ago, there were about 70 youths and 400 adults, while there are only two children these days in the village. The weather was getting worse so we made only one more stop by trees which have been hacked off just about 10 cm above the ground. The intension was to cut the trees down and the easiest way how to achieve it was to cut them that way and let them to dry for a while. Then the trees are actually good for building houses and barns. One more appealing debate concerned Kuuasamo and its counterpart on the other side, Russian town Inarijarvi. The simple conclusion was that if there has not been the war, Inarijarvi may have been bigger than Kuuasamo.

5. THE FOURTH DAY OF THE FIELD COURSE

5.1. ALL-DAY TRIP TO JUUMA AREA

On Thursday an all-day trip to Juuma area was planned. Juuma is an astonishing place on the south part of Oulanka NP and consists of several lakes connected by, on local scale deep, canyons. Juuma is also nicknamed as a Paradise for botanists due to its unique microclimates where many rare and atypical species have been surviving. The canyons themselves have an origin in cracks which were, ten thousand years ago, filled in by ice and melting water while the surrounding bedrock was firm and intact. So the cracks were growing and getting bigger, wider and deeper little by little into their today’s shape. Needless to say, the process is still in progress. Having passed a few rope bridges on a very nice narrow path we stopped by a strange-looking tree with its top cut off and branches growing from one spot about two meters above the ground. The intension was to make an emergency “dwelling” for wandering inhabitant or for local ghosts and spirits. During the next stop Erkki had a word about forestry. He stated that forestry used to be a highest income for Finland. Therefore there is well-managed timber industry in this county. However, during 1960´-70´ Finland had to pay back money as reparation for the lost war and the most logical way how to overcome this difficulty was extensive and wide clear cutting that had a huge impact on the entire Finnish environment. Nowadays the situation is far better as the law does not allow such acts and people are for instance obliged to plant new trees after the cutting. They also have to pay attention to which species are being planted since the wider diversity of them can better resist changes, climate factors etc. While walking, we were passing tall trees and were very surprised after hearing that they are 600 years old and in the winter, one tree can carry 2-3 tons of snow loads. However, they looked like 100-year-old Czech trees due to the difficult local climate conditions. For lunch we stopped at a bank of a lake where a fire place was situated and afterwards we set off to rapids which offered beautiful scenery. There was also a little renovated mill at the side of the rapids which was powered by water. Our future steps led to Rukka.

Rukka is a small town with a developed skiing resort which may cause problems to the local environment. For instants, the entire hill which the resort is spread out on has been slowly reshaped in order to improve skiing possibilities and accelerate the transportation of recreants.

The last break we made was in order to see a comparison between an area without reindeer living there and an area populated by them. The difference was very visible as the vegetation within the protected area was far richer.

6. THE FIFTH DAY OF THE FIELD COURSE

6.1. LECTURE OF ASTRONOMY AND NORTHERN LIGHTS

Today’s lecture was related to Space and Northern lights and was presented by Thomas Ulich, a German scientist nowadays working for the University of Oulu. The lesson was well-guided and we again got to know a plenty of fascinating information.

Here are some pieces which were not in the PPT slides

· from the northern hemisphere you look towards the center of Milky Way

· in higher latitude pipelines can not be connected together and have to be divided due to the northern lights which generate radiation and consequently cause rusting

· can affect disorders in measurement by sensitive apparatus (mm)

· radius of long distance transmission can increase during a Sun storm

· during one Sun storm astronauts can be exposed to as high radiation as on the Earth within one year

· in all languages is aura borealis translated as lights or flashes, except one, Finnish. In mythology it is interpreted as Fox fire (REVONTULIA)

6.2. TRIP BACK TO OULU

On the way back we visited a pottery supplemented by a store where you could buy various kinds of offered products, mainly with Finnish or Lapland’s motive. We also stopped on a real mountain what was something curious in such a flat land.

7. CONCLUSION

In one word I could only say that the trip was marvelous. Where else could you go to untouched nature and have such professional guides as we had. In other words, it is a completely different experience when you read information about what you see around on a wooden desk than when someone else tells you everything in real time and face to face. That is where I see the biggest advantage of our trip. In the following we also had a very nice company and having sauna and spending evenings in a kota every day is very pleasant as well. Simply put, I feel very privileged to be a participant of this course.

8) ZPRÁVA Z OULU (10.9. – 16.9.2007) – EXKURZE DO NP OULANKA U RUSKÝCH HRANIC, GEOGRAFICKÁ PÁRTY

Tak a je to tu, první exkurze se Scandinavian Studies na obzoru. Námětem je finská příroda a životní prostředí, kterou budeme okukovat v národním parku Oulanka, který se nachází severovýchodně od Oulu, napříč Finskem až u ruských hranic a je to jedna z nejchráněnějších a nejcenějších oblastí ve Finsku.

(zde je jen stručný popis co a jak se dělo. Informace o tom, co jsme probírali, učili se a viděli je ve vypracované seminární práci, kterou asi taky dám na web)

Vyrážíme v pondělí v 9 ráno busem, 22 studentů (6 Amíku, pár Frantíku a Asiatů a pak vždy po jednou z několika evropských států a jeden Kanaďan) a dva starší profesoři, Erkki a Leo. Erkki je botanik a Leo geograf, geolog. Oba scestovali půlku světa, včetně roku v Antarktidě, na Leňe atd. Prostě si s nima bylo o čem povídat. Cestou děláme pár zastávek a začínáme pomalu obhlížet kdo odkuď je, jak a proč se dostal do Finska a tokový ty obvyklí úvodní rozhovory. V parku jsme asi za 4 hodiny a po prašné cestě přijíždíme ke zdejší výzkumné stanici, která leží ve středu parku na řece Oulankajarvi. Tady se taky ubytujme a vyrážíme zkouknout okolí. Kaňonovité údolí, kolem jsou dokonce i kopce, což je po měsíci žití na rovině poměrně příjemné na pohled :) Všude lesy a v dáli hučí Niagary. Niagary sice ne ale kousek po proudu jsou poměrně slušný peřeje. Občas projdem kolem jezera a všude rostou borovice a břízy, na zemi potom slušná vrstva mechů a lišejníků.

Po večeři jdeme do sauny a to se stane zvykem po celý zbytek pobytů. Do vody chodíme do řeky, což je paráda. Spolu s námi tam chodili i Erkki a Leo, což bylo docela fajn zpestření. Po sauně se vždy šlo do Koty, což je něco jako dřevěné teepee, kde se sedělo kolem ohně, popíjelo a bavilo. Docela dobrý zvyk ti Finové mají :)

V úterek máme dopo 3-hodinovou lekci o skan. geografii a odpo vyrážíme na 3-hodinový výšlap po zdejším okolí. Každou chvilku mají Erkki nebo Leo slovo a je to opravdu paráda, slyšet to od lidí, kteří tady v tomto parku žijí a zkoumají přes 40 let a znají o opravdu asi nejlíp ze zdejších kapacit :) Večer samozřejmě sauna a kota.

Ve středu je dopo opět přednáška, tentokráte o finském lesnictví. Odpo se jedem juknou na ruské hranice, ale díky ochranému pásmu nesmíme blíž než 500m. Zkouknem ještě jednu zdejší, již téměř opuštěnou vesnici a ještě párkrát zastavíme a je čas večeře. Večer opět stejný scénář. Vlastně ne, jedna výjimka, dáli jsme palačinky.

Ve čtvrtek je na řadě celodenní pochod kolem většího jezera a několika kaňony. Suma sumárum asi 8 km, ale se spoustou zastávek a jednou velkou na opejkání buřtů. U jednoho takového parádního jezírka. Naštípali jsem dříví, Erkki vytáhl konvici a bylo. Parádní výlet.

Večer jsem ještě taky stihli s místním odborníkem na polární záři vyjít ven na most přes řeku a koukali jsem na hvězdy. Když si vezmete, že nejbližší město je 30 km, bylo toho vidět opravdu hodně. Jen polární záře ne.

Ráno nám o tom ještě povyprávěl v přednášce, tak to máme komplet. Ještě to jen vidět. Po obědě jsem se sbalili a vyrazili spět s opět pár zastávkami. Jedna ale stojí za zmínku. Vyjeli jsme i na jednu horu, opravdickou horu. Zkoukli jsme místní scenerii a jeli dál. Konečně bylo i pěkně a podzimní barevný Finsko je opravdu něco žůžo.

V sobotu byla pořádána uvítací akce pro prváky z katedry geografie, tak jsem spolu se 30 geografama vyrazil přes město na pláž, kde měli pronajatou chatu. No nato že to byli geografové, vybrali asi nejdelší cestu kterou jsem se tam mohli přes Oulu dostat :)

Celý večer se nesl v duchu soutěží, někdy trochu přihlouplých, někdy docela srandovních, ale všechny v “picím a slíkacím se“ kontextu. My, jako 5-členné družstvo zahraničních studentů jsem se samozřejmě nenechali zahanbit… a vyhráli :) Ale jak už to tak ve Finsku chodí, nakonec nezbyl skoro nikdo střízlivej, s kým by se dalo aspoň trochu povídat a jelikož jsem byl krapek znaven z kurzu v Oulance vyrazil jsem na inlinech ještě večer na koleje.