5) ZPRÁVA Z OULU (20.8. – 26.8.2007) – ROVANIEMI, ARTIKUM, SANTA KLAUS, ZOO, TEST, POLSKÁ A NĚMECKÁ VEČEŘE

Ráno se samozřejmě, jak jinak, scházíme přesně, v Rovaniemi u budovy zvané Artikum, což je muzeum spojené s nádhernými expozicemi a ukázkami z výzkumu za polárním kruhem. Pro mě něco úžasného – třeba černá místnost s pohovkami a na strop se vám promítá polární záře. Nebo z vrtů válcovitě nasekané kusy zeminy a ledu. Dalo by se tu být aspoň den, ale my musíme za Santou.

Santa prý totiž bydlí tady nedaleko na polárním kruhu a rád vidí všechny turisty :) Jak to tam asi vypadá, nemusím popisovat. Trocha zmixovaného finsko-západního patosu. Ale můžete se za 6E se Santou vyfotit :) Co mě tam ale nadchlo, byl žulový, metr v průměru veliký globus s vybroušenými kontinenty. Aspoň něco.

Cestou do kempu jsme to ještě vzali přes farmu s místní divokou zvěří a zkusil jsem tam chytit lasem soba v běhu. No možná to bylo paroží přivázaný ke špalku. Farmář nám dal ještě asi hodinovou přednášku o chovu vysoké a sobů, což bylo dosti zajímavé. Hlavně techniky shánění sobů, které se koná dvakrát ročně a jsou označována mláďata a zabíjeny staré kusy.

Večer se potkáváme s účastníky stejného kurzu, který je v Rovaniemi a místní učitelé si naplánovali místní tradiční hry. Vynechali sice saunování, ale závodili jsem v hodu mobilem, nošení manželek, hodu lasem atd. Docela jsme se zasmáli, ale hod mobilem mi přijde uhozená disciplína. Nejvíc mě ale asi pobavil moment, když si dva mladí Finové – kluci tak kolem 10 let – všimli našeho počínání a začali si házet s vlastními mobily :):(

Večer samozřejmě nesměla chybět sauna s koupáním v jezeře.

Ráno se opět pár lidem nechtělo vstávat :) ale my jsme vyrazili už asi hodinu v předstihu, abychom byli ve stejný čas jako zbytek asi 100 km na jihu v jedné ZOO. Nevím čím to je, ale většinu z nás v ZOO nadchnul neuvěřitelně dobrý oběd ze zvěřiny a neuvěřitelné množství prolízaček a houpaček, které tu byly na každém kroku. Samotná ZOO byla ale taky úžasná. Zvláštně, spíš naprosto přirozeně zasazená do přírody v okolí – v podstatě zde byly akorát ploty a vnitřek výběhu se nechal tak jak tam vyrostl před tím. Největší atrakcí bylo samozřejmě krmení ledních medvědu, kde jsme nechyběli.

Cestou domu už bylo vše OK, snad jen asi 20 km jsme jeli na úplně prázdnou nádrž, ale při rychlosti 50 km/hod zas tak velký odpor nemáte, tak jsem k benzínce dojeli :)

Suma sumárum to byly čtyři opravdu povedené dny a už se těším na další vejlety. Ještě jich pár bude.

Další dny se nesly v duchu studia na páteční zkoušku. Nechtělo se mi to moc podceňovat, tak jsem se celkem snažil, ale pokroky tu jsou i z mikrobiologického pohledu minimální. Na ranní běhání jsem samozřejmě nezapomněli, ale to bylo asi tak jediný rozptýlení během dne.

No a je tu pátek a zkouška. Krapek nervy, hlavně když jsem to dostal na stůl. Následovaly tři hodiny úporného pátrání v paměti a koukání do stropu :) Žádný políčko ale nezůstalo nevyplněné, tak bych snad mohl v týhle loterii něco vyhrát.

Páteční večery probíhají v duchu národních kuchyní a dnes to bylo hned trio pokrmů. Nejdříve polská, poté belgická a nakonec německá. Všemi hlasy asi vyhrála belgická – rozemleté maso s kousky sýra, obložené slaninou, to celé upečené v troubě a nakonec polité výbornou houbovou omáčkou. Ještě že se všichni najedli už v Polsku, zbylo na mě aspoň hodně z Dánska. Zkoušeli jsem taky ochutnávat podomácku vyrobené víno a na první pokus to nebylo zlý.

V sobotu se dělo to samé, jenom na pořadu byla kuchyně maďarská, což byl taky dobrý pokus :)

Bylo to zároveň i malé loučení, protože ne každý zůstává v Oulu a polovina lidí odjíždí různě po Finsku na jiné univerzity.

A NA ZÁVĚR OPĚT SOUTĚŽNÍ OTÁZKA.

První otázku zodpověděli dobře Anton z Prahy/Sydney, Správná odpověď byla: Finsko má 187 888 jezer.

!!!GRATULACE!!!

A cenu možná přivezeme.Ne určitě Toníku, neboj.

A PRO DNEŠNÍ MAIL MÁME PŘIPRAVENO NĚCO MALINKO TĚŽŠÍHO J

CO BYLA ZIMNÍ VÁLKA VE FINSKU, KDY, PROTI KOMU A HLAVNĚ JAKÝ BYL POMĚR SIL NA ZAČÁTKU VÁLKU (pozemní vojsko, letectvo…)

!!! PRO VÍTĚZE MÁME OPĚT DÁREK !!!

4) ZPRÁVA Z OULU (13.8. – 19.8.2007) – LEZENÍ V ROVANIEMI, GYMNASTIKA, TEST V NOKII, PARTY VE MĚSTĚ, ITALSKÁ VEČEŘE

A je tu další tejden a samozřejmě vyrážíme s Markusem ráno běhat kolem jezer. Je to sice jen půl hodinky ale i to se počítá. Ve prospěch zdraví jsme chtěli vytáhnout i další, ale místo toho jsme dostali akorát spousty krásných jmen. Po škole jsem ještě pokračoval ve sportovním duchu a šel s Andrejem a Omarem do posilovny a na chvilku ještě na gymnastiku. Nevím, jestli jsem to už psal, ale gymnastický sál tu je úúúúžasný. Všechno už je připravený, jen začít :) Tak jsme si krásně zaskákali z malý trampolíny do neuvěřitelně měkkýho doskočiště a z hrazdy jsem se pokoušel o saltíčko a celkem do šlo – maj to tak pěkně udělaný, že se opravdu není čeho bát a paní Vrchovecká taky nikde – viď Karby :) No ale největší sranda byl skákající doktor Andrej. Ale na jeho obranu musím říct, že za jeden večer udělal velký pokrok.

Na úterek jsem se zase přihlásil na jednu dobrovolnickou akci do Nokie. Když už jsem jednou ve Finsku, tak se tam musím nějak dostat, řek jsem si, a tak jsem po škole obul inline a vyrazil. Mělo to být jakési testování mobilů, logicky, a očekával jsem tak 10 dalších dobrovolníku a nějaký společný úlohy pro všechny. Ale chyba lávky. Byl jsem tam úplně sám, s jednou paní v místnosti co byla něco mezi kanceláří a laboratoří. Jedna kamera byla namířena na mě, druhá byla nad mobilem o promítala displej na velkou plazmovou TV. Za velikym zrcadlem byla další místnost, kde nás kdosi pozoroval skrz zrcadlo a nahrával. Když už paní vytáhla 15-stránkový papír s úkoly, tak už jsem trochu znejistil co bude.

V celku to nebylo nic složitýho, tak jsem to zvládl i já. Testoval se nový software na nových telefonech a otázky byly tipu najdi přijatou zprávu, napiš poznámku, spusť video atd. a vždy byly nabídnuty zhruba tři možnosti a z nich jsem měl obhájit tu, kterou jsem použil. Neboli testovali jednoduchost a přirozenost ovládání. A přesto že to bylo dobrovolnické, dostal jsem nakonec novou Nokii na dvouleté používání zdarma :) Ne, dostal jsem poukaz na 15E na nákup v supermárketu. Ale zajímavá zkušenost.

Ve středu bylo po škole na programu sportovní odpoledne, což znamenalo, že jsem šli hrát místní obnož baseballu. Namísto do čtverce se běhá zic-zac napříč polem, což mě vůbec nenadchlo. Ještě k tomu, když rozhodčí byl slepej jak patrona a odpískal mi out, když hráč s míčkem byl 5 metrů od mety :(

Večer se taky vyrazilo do místního největšího klubu ve městě, OnelaClubu. Ani tady jsem něco úžasného neočekával a taky to tak bylo - všichni Finové se tady svíjeli jak po nemoci - jako na Harcově v Esku :) Club je to obrovský a nejvíc mě pobavila místnost s bílou kůží potaženými sedačkami, skleněným parketem a růžovým osvícením. Smutný ale bylo, že tam tančilo snad víc kluku než holek. My jsem využili nabídky jedno pivo/jedno Euro a na jednu nepřenosnou kartu jsme měli všichni aspoň 3 piva – bylo nás kolem 20 :) Pobavili jsem se celkem pěkně a největší sranda byla domu na kolech a na inlajnech. Ale vzhledem k tomu, že jsem měl 3 piva, to šlo.

Na konci všedních dnů jsme ještě zašli párkrát do sauny, já se učil pár večeru na páteční test ze slovíček a nezapomněli jsem se každej den při obědě pořádně nacpat. Zdejší menza je prostě něco úžasného.

V pátek byli na řadě Italové a tak se vše opět sešlo u Andreje. Tentokráte byla logicky pizza a pasta. Ale opět to bylo výborné a opět toho bylo spousty.

Jak už se ale blížil víkend, byli jsme Markus, Andrej, Shon a já už trochu nastartovaný, pač jsem se rozhodli vyrazil na sever do Laponska už o dva dny dříve a až v pondělí se spojit se zbytkem, který tam dorazí na plánovanou dvoudenní vejpravu. Neuvěřitelná výhoda je Markusovo auto – starej VW Transporter, ještě s motorem vzadu, ale s kempovou úpravou. Takže dvě postele dole, dvě na střeše, vaříč, stůl… prostě vše!

Začali jsme s malým zdržením při nákupech, jelikož podle zdejších zákonů se nesmí alkoholické nápoje (tím se myslí i to jejich pivo, který já osobně považuju spíše za žlutou limonádu s bublinkami) prodávat před 9:00 ranní. Trochu nás to zaskočilo, ale samozřejmě jsem počkali :) A už vyražíme, řítíme se po dálnici 60 km/hod směr na sever, Laponsko. Cílem je malá malinkatá lezecká oblast kousek nad městem Rovaniemi, považovaného za hlavní město Laponska a nachází se zde také Univerzity of Lapland.

Cesta nebyla dlouhá, kolem 4 hodin a už jsme nad polárním kruhem. S místními lezci jsme byli domluveni na otevření závory a jelikož prší, pár hodin s nimi debatujeme a až k večeru vyrážíme na malý bouldřík, při kterým ještě stihneme pěkně zmoknout. Jsou to tu žulové skalky kolem 15 metrů a dobře odjištěné, tak to snad zítra pujde.

V neděli to nebylo o moc lepší ale neváháme a jdeme lízt. Nakonec jsem se stihli poměrně slušně odrovnat a tak k večeru ještě sbíráme borůvky, kterejch je tu všude mraky a odjíždíme přespat k místnímu jezeru. Zítra se musíme potkat s našim kurzem, tak jsem zvědav :)

3) ZPRÁVA Z OULU (6.8. – 12.8.2007) – VÝLET NA OSTROV HAILUOTO, MUSEUM, PORTUGALSKÁ VEČEŘE, LEZENÍ

Další týden začal hned pěkně výletově, cestou na nejbližší a jeden z největších ostrovů ve Finsku – HAILUOTO. Vyrazili jsme pěkně organizovaně přistavěným autobusem a za 40 km jsem už byli na trajektu. Pak ještě cesta přes celý ostrov na nejzápadnější výběžek, kde je jakési malé výletové centrum a universita tu má výzkumnou stanici na změny a stav přírody v Baltském moři a Botnickém zálivu, což jsme se dozvěděli hned v následující asi 3!!! hodinové přednášce vedenou místním mladým nadšeným botanikem, což se však neslučovalo s nadšením většiny, pač poslouchat dvě hodiny o borůvkách někoho opravdu nezajímalo. Mě samozřejmě ano :) Nakonec vzal ještě teleskop a šli jsme ty borůvky zkouknou v reálu… …ne, zkoukli jsme pár místních ptáků a potápek, což nebylo špatný.

Jinak samotný ostrov je poměrně velký a hlavně mladý – asi 1000 let, jak se celá Skandinávie zvedá v průměru 4mm/rok, tak v mělkém Botnickém zálivu takhle v poměrně brzký době vznikne ještě pár ostrovů. V zálivu, kde jsme vegetovali, bylo kolem 15-20 dřevěnejch chatek, maják a nový menší hotel, kde jsem se den na to přežrali, protože všechno bylo “v ceně“ a bylo to výborny. Všude písek a klídek.

Po obhlídce ostrova samozřejmě nesměla chybět sauna! A výborná věc na tom byla, že to nebylo daleko do moře, tudíž jsem po každým kole přeběhli pěkně do moře a bylo. Šel tam s námi taky náš učitel Arto, a… …Finové mají asi jiné pojetí sanování… …jediným úkolem se zdálo být, nalít na kamna pokud možno co nejvíc vody, aby to už nikdo nevydržel a zůstal tam sám. Byl z toho nakonec dobrej hec a ze sauny vylézali spíše raci než lidi. Ale bylo to super, hlavně ve spojení s tím mořem. Který tady vlastně ani není slaný, tak kolem salinity 0,2%, což se nedá téměř poznat rozdíl mezi jezerem a mořem.

Večer se ještě opejkaly buřty, vyráběli se obří palačinky a vůbec to byl fajn večer a šli jsme spát za svítaní. To je tady vlastně takovej malej letní problém, že ať když už se vracíte z akce kdykoli, třeba už i o půlnoci, zrovna svítá :)

No a ráno byla ta neuvěřitelná snídaně v hotelu. Už nevím co tam vše bylo, ale bylo to výborný. Rybí saláty a pomazánky, jakési jejich výborné housky z pšenice a nikde nesmí chybět hromady ovoce a zeleniny. To samé se ještě opakovalo u oběda a já osobně jsem odjížděl jako sud. Společně ještě s Andrejem, jelikož jsme nezapřeli naše česko-slovenské kořený – sežrat vše, co je zadarmo. Mezi tím ale byly tři hodiny učení, což mnohým po večeru moc nevyhovovalo :)

Další všední dny byla na pořadu škola a to skoro od rána do večera, což byl poměrně záhul. Obecně to probíhá ták, že jsme dvě hodiny ve velký skupině (16), pak dvě hodiny v malý skupině (8), pak obídek a odpo 2 hodiny konverza - tady bych ale byl opatrný u pojmu konverzace, protože tak úplně neodpovídá tomu, co se ve skutečnosti ve třídě děje… . To už je tak kolem pěti odpoledne a následuje další program. Tenhle týden to byla třeba přednáška o historii země, návštěva muzea, kde byly úžasný, tak 8x8 metrů velký 3D modely Oulu dnes a před 70 lety a nad tím vším se dala ovládat pojížděcí kamera - prima hračka.

V pátek jsme se byli podívat na pláží u místního jezera a taky započalo vaření jednotlivých národních kuchyní. Vše se sešlo u Andreje, pač jeho byt s třemi pokoji, velkým obývákem a kuchyní je pro takovéto účely jak stvořený :) Dnes byli na řadě Portugalci, tudíž na stole nesměla chybět ryba. Byla výborná a bylo ji hodně.

Našli jsme tu taky poměrně slušný možnosti k lezení (na to, že je to tu rovina) a ve čtvrtek jsme zavítali ještě se Shonem a Markusem do místní tenisový haly, kde místní nadšenci vytvořili v půdních prostorách obrovský boulder plac. Trochu to ale přehnali s obtížností, tak budeme muset ještě potrénovat.

A pro ty, kteří se nechtějí trmácet 100 km za nejbližšími skalami a ani se nechtějí trápit pod střechou, tak se na jediném místě ve městě (které má větší převýšení než 10 metrů) nastřílely nýty a skála je na světě. Ale opět se trochu sekli s obtížnostmi, tak jsme ty nejtěžší cesty raději odložili na příště.

Z her se tady dá hrát fajnově volejbal, jelikož jsou tady hned mezi domy dva beachkurty, tak se mi tam podařilo vetřít se k poměrně slušnejm volejbalistům, tak snad jim bude chvilku trvat, než příjdou na to, že nic neumim.

A taky jedno malé předsevzatí na závěr: dohodli jsme se s Markusem, že budem každý druhý den ráno od 7 chodit běhat okolo místního jezera, tak jsem zvědav :)

2) ZPRÁVA Z OULU (29.7. – 5.8.2007) – CESTA DO OULU, ORIENTATION EILS KURZU, NAŠE PARTA HIC

No a teď už jsem ale na letišti, je 29.7. roku 2007 a za hodinu mi to letí. Ještě se samozřejmě jako vzorný synáček rozloučit s rodinou, která mě doprovodila na letiště a už se může letět. Ještě tomu všemu předcházelo malé martýrium s odbavením, jelikož mi nechtěli vzít mých 20 kilo nadváhy, tak lyže hold zatím zůstaly doma. No a když už se vracim, tak ještě dřív všemu předcházela malá akcička u nás na zahradě, což nebylo vůbec špatný a už vůbec ne neslušný.

Vzlítám chvíli po poledni, ale skutečnost je stejná jako byla předpověď - je zataženo. Jako obvykle je vidět Kladno, pak stáčíme na sever nad MB a Liberec, ty už jsou ale pod mrakem, takže prd, což mě docela štve. Ale i přesto jako jediný koukám z vokýnka jako retard a člověk který asi nikdy neviděl letadlo ani na fotce. Než jsem se vynadíval na mraky už jsme byli nad Baltem a tu se oblaka rozestoupila a bylo vidět zase prd – voda. A nad Helsinkami opět zataženo. Přestup byl pro mě vesničana opět složitý, jelikož v Helsinkách to není jako u nás letiště pro práškovací letadlo. Vše se ale povedlo a už po hodině letu jsem v Oulu. Před přistáním bylo vidět i pár jezer, což mě uklidnilo a mohl jsem se přestat strachovat, že jsem nastoupil do špatného letadla.

Jedna menší ranvej a menší letištní budova, tak tak to tady asi vypadá. Jako první Vás po vystoupení do nosu praští vůně borovic, které se tady společně s břízami starají o veškeré stromoví. To tady pokrývá zhruba 70% povrchu Finska. Jsme sice tu, ale máme menší problém, nemáme kde spát. Přemýšlím o ústupu mimo civilizaci někam do lesa, pač tu nemají hostely a nejlevnější hotel je kolem 35E. Po delším přemlouvání ale ukecávám zdejší paní z informačního centra a ta mě odvádí do místní odpočívárny pro zaměstnance, kde je pro mě už ustlaná postel. Takže paráda :)

Ráno nemeškám a vstávám brzo a jedu busem asi 17 km přímo na univerzitu. Na první pohled nevypadá tak obrovsky, jelikož je to tady všechno na rovině, a tak není odkud se na to podívat z vrchu, ale po pár dnech jsem si to tady celý prošel a je to ooooobrovský!!! Chodil jsem snad 3 hodiny. Studuje tady kolem 25 tis. studentů a samotný Oulu má asi 123 tis. obyvatel. Před obědem jsem si pokecal s jedním Finem, který mi sám řekl, že je na místní poměry až nezvykle komunikativní. Ve 12 jsem si vyzvedl klíče a šel se juknout kde to budu ten půlrok koulet. Koleje jsou hned vedle univerzity a jsou to takový přízemní finský paneláčky v lese. Ale poněkud příjemnější než ty naše :)

Odpoledne jsme vyrazili ještě se Slovákem, Němkou a jednim Litevcem dolu do města a čekal jsem to centrum trochu větší – no na nic si tu nehrajou. Stihli jsem zajít i k místnímu zálivu, kde mělo být cosi jako pláž a ty místní sebevrazi se tady v ty ledový vodě normálně koupali. Ne že by se jako smočili a šli, ale normálně se tady čvachtali jak v lázních. No třeba to je jen o zvyku :)

Je ráno, 31.července a mě začíná jedno doposud nevyzkoušená věc – učit se cizí jazyk v cizí řeči. Mam pocit, že v tom budu mít pěkný guláš. Dnes je ale vše ještě OK, pač po nás nikdo nic nechce. Respektive jenom peníze za támhleto a tamto. Navečír ještě probíhá jedno malé posezení a zkoušejí se nejrůznější rádoby seznamovací hry. Lidi v kurzu snad vypadají OK, o tom ale třeba příště, až je trochu poznám.

Jak už jsem zmínil, je to tady všude placka a je tady neuvěřitelně propracovanej a hustej systém cyklostezek. Kam se hrabe Hradec. A tak jsem trochu váhal mezi koupí kola nebo inline bruslí. Jako správný Čech jsem se ale nechal nachytat na slevu a nemohl jsem odolat zlevněným super Salomon bruslím z 250E na 99E. Už jsou tedy moje a svištím si to s Finy o závod. Z univerzity je to asi kolem 6 km dolu do města a autobusy tu mají slušně řečeno trochu předražený, takže nakonec by se mi tahle investice měla i vrátit. A je hlavně i možný vyrazit někam dál za město do přírody, jelikož tu všude mají vyasfaltované cestičky.

No a teď něco jen tak na úvod k finštině. Po třech dnech musím říci, že moje počáteční cíle naučit se za kurz 3 slovíčka byly velmi přehodnoceny. Ten jazyk není prostě za co uchytit, jak si zapamatovat slovíčka…. prostě nejde. Už jenom ta ulice kde bydlím - Yliopistokatu, je oříšek. Co potom ale takový Jatyoelamapalvelut. Člověk aby si vzal dovolenou na to jenom to přečíst, natož se to naučit. No třeba budu 29 dnů koktat a 30. den to přijde samo :)

V sobotu už taky proběhla první párty a po 5 hodinách strávených s 20 dalšími človíčky v jedné malé místnosti jsme se docela poznali :) No asi to nebude špatný.

Dnes v neděli jsem již pilně studoval a vyrazil na bruslích kolem místního jezera Pyykosjarvi na malou rekognoskaci terénu – rovina, kde nejsou jednopatrové domy je les nebo jezero, v písku to na inlinech nejede a dětská hřiště tu jsou dělaná opravdu jenom pro malé děti :)

Těď už se ale jen sbalit a ráno vyrážíme na dvoudenní jazykový vejlet na ostrov Hailuoto, který je na západ od Oulu a je to největší finský ostrov, tak uvidíme :)

NA ZÁVĚR ALE NESMÍ CHYBĚT SOUTĚŽNÍ OTÁZKA A JAKO VŽDY BUDE PRO VÝHERCE PŘIPRAVENA CENA.. ZA KAŽDOU OTÁZKU SAMOZŘEJMĚ JEDNA CENA.

O Finsku je známo, že se mu říká země tisíce jezer. Tento údaj je ale podobně třeba jako s Prahou stověžatou dosti vzdálený od pravdy, proto se tedy ptám, kolikže těch jezer tady vlastně vůbec je ???

S atlasem se to dá poměrně snadno zvládnout :):):) Ne, žertuji.

Bude uznáno nejbližší přiblížení skutečnému číslu, nemusí to být na jezero přesně :) a výherce bude oznámen za týden nebo 14 dnů. Hodně zdaru!!!

PŘEJI VŠEM KRÁSNÝ NADCHÁZEJÍCÍ TÝDEN A MĚJTE SE FAJNOVE

FIN HALPUMMINKIO

1) PRVNÍ ZPRÁVY Z FINSKA – CO, KDY, KDE, JAK A HLAVNĚ PROČ 

Zdravím všechny kamarády, rodiče a známí.

Jak už jsem si na těchto delších zahraničních pobytech zvykl, píšu jednou za čas tyto hromadné maily pro mé známe i neznáme. Zároveň jsou pro mě i určitým deníkem, neboť paměť, ta moje především, je velmi pomíjivá a tak budu jednou potřebovat si ty všeliké zážitky připomenout.

Pokud však nebudete chtít z jakéhokoli důvodu tyto maily přijímat, stačí říct :) Předem se taky omlouvám za tuto hromadnou formu, ale je to pro mě jediná časově přijatelná možnost, jak být s Vámi alespoň trochu v kontaktu. Budu ale rád za každý mail od Vás.

Jen tak pro uplný pořádek a informovanost neinformovaných budu následujících 5 měsíců studovat ve finském Oulu předmět Scandinavian Studies, Geografické Informační Systémy a tento měsíc se pokusím naučit alespoň tři slova finsky v kurzu finštiny (EILS). Jsem tu přes program Erasmus a Evropská unie byla tak hodná, že mi zaplatila stipendium a naše univerzita TUL financovala dopravu a pojištění. Vřele děkuji.

Pro shlédnutí foteček můžete navštívit link: http://juneklibor.rajce.idnes.cz/

Všechny maily jsou také na nově založeném blogu: http://juneklibor.blogspot.com/

Adresa:

Libor Junek

Yliopistokatu 44A 205

90570 Oulu

Finland

GPS Univerzity: 65° 3'32.86"N, 25°28'0.61"E

Základní INFO o Finsku:

Rozloha: 390 tis. km2

Počet obyvatel: 5,2 mil.

Hustota ob.: 17 ob./km2

Lidé žijící v rodinném domě: 54% !!!

Terciární vzdělání: 33% !!!

HDP: 32 000E