VYDAŘENÁ LEDOVCOVÁ PŘÍPRAVA

VYDAŘENÁ SEZÓNA

Když sportovec dokáže překonat své předešlé výsledky, je to vždy důvod k radosti. Ve stejně radostném duchu se vyvíjela i Petrova zimní sezóna 08/09.

Rekapitulovat můžeme začít 30. místem v super-G z italské Val Gardeny, které znamenalo vůbec první bod z rychlostních disciplín Světového poháru jak pro Petra, tak pro samostatnou Českou republiku. Pokračovat lze stejným výsledkem z Kitzbűhelu a zakončit na české poměry přímo velkolepě 25. místem ve sjezdu v norském Kvitfjellu. V půli trati se Petr dokonce pohyboval na parádním 10. místě.

Samostatnou kapitolou byly závody Evropského poháru – pomyslného „Béčka“ ve srovnání se Světovým pohárem, ovšem s velmi slušnou konkurencí. Tady nejlépe poslouží jednoduchá rovnice: 5 závodů = 5 vítězství = celkové vítězství. Dodejme, že jde o disciplínu super-G. V celkovém pořadí EP Petr dosáhl na 3. místo, což se českým závodníkům v mužské kategorii již hezkých pár let nepodařilo. Vynechat bychom neměli ani domácí scénu a titul Mistr ČR v obřím slalomu a Vicemistr ČR v super-G.

Při hodnocení uplynulé sezóny tak se mnou snad budete souhlasit, pokud u ni ponechám titulek „Vydařená“.

ZMĚNA

Příznivci alpského lyžování určitě již stihli v médiích zaznamenat, jakáže to změna v rodinně Záhrobských proběhla. Těm z Vás, kterým tato zpráva unikla, jen krátce připomenu současnou situaci.

V dřívějších letech probíhala letní a podzimní ledovcová příprava pro Petra i Šarku společně pod dohledem Petra Záhrobského st. Přes velice dobré výsledky tento model však už nadále nevyhovoval, neboť Šárka je specialistkou v točivých disciplínách, zatímco Petr stále více upřednostňuje super-G a sjezd. Při společné přípravě tak nezřídka docházelo ke kompromisům, pro které už není ve sportu na světové úrovní prostor. Od letošního jara tak Šárka trénuje s vlastním týmem, ve kterém již nefiguruje jméno jejího otce. Ten se bude naproti tomu v letošní sezóně na plný úvazek věnovat Petrovi, kterému může vytvořit kvalitní zázemí odpovídající jeho potřebám a současné výborné formě. Stejné složení týmů bude platit i pro celé závodní období.

CO PŘES LÉTO NATRÉNUJEŠ, V ZIMĚ JAKO KDYŽ NAJDEŠ

Toto upravené rčení platí snad pro všechny zimní sporty a nejinak je tomu u sjezdařů. V jejich podání lze s trochou nadsázky dodat, že trénují, aby zůstali naživu – ono sjet dvě a půl minuty dlouhý sjezd ve Wengenu a v úzkém předcílovém esíčku nemít dostatek sil na projetí zavání pádem. Následky jsou z televizních přenosů dostatečně známy.

Petr ve své letní přípravě raději preferuje delší, několikaměsíční „suchou“ přípravu složenou z kondičních tréninků při kterých je třeba si vybudovat výbornou kondici na celou zimu. Náplní je převážně kolo, posilování, inline, běh a v neposlední řadě všemožná imitační, koordinační a balanční cvičení.

NA LEDOVEC KDYKOLIV A KAMKOLIV

Přestože se plánování kdy a kam vyrazit za lyžováním provádí poměrně s velkým předstihem a pečlivostí, můžete si být nakonec stejně jisti, že se něco změní. Nejčastěji jde samozřejmě o kvalitu a množství sněhu. Naštěstí ledovců vhodných k letnímu lyžování je v Alpách více jak desítka, a tak není problém vybrat ten momentálně nejvhodnější. V krajním případě se může i stát, že během cesty např. na Kaunertal v klidu odbočíte o křižovatku dříve a dojedete na Pitztal, kde jsou vhodnější podmínky.

Na první tréninky na sněhu došlo již začátkem června na Kaunertalu, kde hlavní náplní bylo testování lyží na sjezd a super-G. Každý den začíná v duchu Ranní ptáče dále doskáče (a dřív se unaví a dřív …- to už znáteJ) Neboli vstáváme již okolo třetí hodiny ráno a po nočním půlhodinovém výjezdu autem do 3 000m n.m. překládáme všechno vybavení na skútr. Za šerá, spíše ještě za pěkné tmy, stavíme povětšinou super-G nebo sjezd. Zhruba o půl šesté je už dostatek světla a Petr začíná jezdit na čas v bránách a najede cca 8-12 jízd. Celé toto ranní počínání je důsledkem faktu, že sníh je zmrzlý max. do 7 hodiny, a tak je třeba vše stihnout v čas. Občas ale přemýšlím, jestli jsou ty krásné východy slunce dostatečnou satisfakcí za ten ranní budíček J Řekl bych, že jsou!!! Po skončení jízd v bránách následuje druhá půlka programu: testování. Najdeme si hezký, cca 700m dlouhý mírný svah, postavíme časomíru a už se to točí jak na kolotoči – rychle vytáhnout Petra nahoru, testovací jízda dolu a pořád dokola. Na konci toho všeho není problém zahlédnout na tachometru skútru hodnotu 100km/den. Zpátky na hotel se vracíme do 12 hodiny a po vydatném „snídaňoobědu“ je třeba dohnat to, na co byla noc krátká. Odpolední trénink ale nedá zahálet moc dlouho.

Po více jak dvouměsíční lyžařské pauze, ke konci srpna, jsme opět vyrazili do vyšších poloh alpských. Nejvýhodnější podmínky se zdály být na italském ledovci Stelvio, jelikož je o několik stovek výškových metrů výše než ledovce rakouské. Další devizou pro toto období je stabilní, přímo parádní počasí. Ranní stávání už není nikterak drastické a vzhledem k tomu, že bydlíme ve výšce nad 3000m n.m., je to na sjezdovku kousek. Nevýhodu Stelvia je poměrně mírný svah, přesto se zde najde i pěkný, prudší kousek na obří slalom.

Na Stelvio jsme se vrátili ještě jednou začátkem října, před tím jsme ale celých 12 zářijových dní trávili na lyžařsky nejvýše položeném ledovci v Alpách – v Zermattu. Švýcarský Zermatt je ideální pro trénování rychlých disciplín, a tak jsme nelenili a střídali super-G se sjezdem. Občas je ale docela velký problém zajistit si dobrou sjezdovku, jelikož doma tu jsou Švýcaři a ti se rozhodně s nikým dělit nechtějí. My jsme spojili síly s Kosteličem a tréninky se odjeli vskutku kvalitní. Zajímavou perličkou je zdejší systém lanovek, jelikož na vršek sjezdovek se dostanete až po nastoupení do tří obřích gondol. O dobrou zábavu tak máte postaráno hned po ránu, když z druhého gondoly pro 120 lidí se všech těchto 120 netrpělivých trenérů a závodníků žene dlouhou chodbou a doufají, že právě oni budou mezi oněmi 80 šťastlivci, kteří se vejdou do menší třetí gondoly a budou tak moc začít trénovat jako první. „Maso“ je to vskutku veliké a žena s kočárkem křižující cestu tomuto davu by jistě neměla šanci. Na cestě z tréninku na Vás čekají 3 „kotváče“ a opět ony 3 gondoly. Po těžkém dni a se vším materiálem je to opravdu lahůdka.

Během druhé poloviny října byly už v dobrém stavu rakouské ledovce Pitztal a Kaunertal. Hlavně na prvně jmenovaném Pitztalu proběhly opravdu vydařené tréninky super-G.

READY, STEADY, GO??

Začátkem listopadu pomalu končí příprava. Nejen z mého pohledu se Petrův poslední půlrok vyvíjel velmi slibně a co se mělo stihnout a natrénovat, to se stihlo více než kvalitně. Konečnou odpověď ale podají až první závody - konkrétně Evropský pohár v rakouském Reiteralmu 9. a 10. listopadu. Těšme se!!!