PRVNÍ VYHRÁNÍ SOUPEŘE ZAHÁNÍ

Když jsem minulý článek o Petrově vydařené letní přípravě zakončil dovětkem, že se v závodní sezóně máme na co těšit, nebyl jsem daleko od pravdy. Potvrdily to hned první závody Evropského poháru, pořádané v rakouském Reiteralmu.

Pod majestátní jižní stěnou Dachstainu se tu 9. a 10. listopadu jely po oba dva dny rychlé disciplíny – super-G. V pondělní jízdě udělal Petr pár drobných chyb, které ho odsunuly na stále parádní 5. místo. Úterní jízda byla už naprosto famózní, bez chyb a nikdo z početné a velmi kvalitní konkurence Petra nepřekonal. První vítězství tak bylo „doma“ a návaznost na loňskou šňůru pěti vítězství zachována.

U zmiňované konkurence bych se na moment pozastavil a podal krátký výčet poražených: Kostelič, Olsson, Görgl, Jerman, všichni pravidelně bodující v závodech Světového poháru. Další vynikající jména byla v roli předjezdců: Gruber a Kröll. Uvedení jezdci nestartovali v odlišných podmínkách a také stav tratě měli naprosto totožný s Petrem, proto můžeme mluvit o věrohodném srovnání.
Velký podíl na úspěchu má také dlouhodobé testování mnoha páru lyží a konečný výběr opravdu těch nejrychlejších. Samotné namazání na závod bylo dílem „Papa“ a lyže jely podle Petrových slov vskutku výborně.
Další naší výhodou bylo, že v Evropském poháru má možnost prvních 15 závodníků vybrat si libovolné startovní číslo. Petr, jako loňský celkový vítěz EP v super-G, si vybíral jako první. Po zhodnocení stavu sjezdovky den před závodem si vybral jedničku. Důvod výběru tak nízkého čísla je v EP poměrně jednoduchý: povrch tratě je na začátku závodu ve výborném stavu, závodník si může vybrat optimální stopu a nemusí se při tom ohlížet na nerovnosti způsobené závodníky startujícími před ním, apod. Petr také patří mezi ty sjezdaře, kteří jezdí „hlavou“ a pokud si dobře prohlédne trať (což dělá vždy), můžete si být téměř jisti, že ho na trati jen tak něco nezaskočí. Mám na mysli např. špatně najetý skok, nevhodně najetou zatáčku apod. Pouze u těžších sjezdů a při nestabilním počasí provázeném sněžením je vhodné volit si trochu vyšší startovní číslo.

TRÉNINKY NEPOČKAJÍ
Vzhledem k velmi dobrým podmínkám na sjezdovkách Reiteralmu jsme hned druhý den po závodech vyrazili na tréninky. Zájem o místo na svahu je tu obrovský, neboť jen velmi málo rakouských středisek se může v těchto dnech pochlubit dostatkem sněhu. Z tohoto důvodu jsme se nevyhnuli spojení s jinými týmy. Ve středu to byl evropský kádr domácího Rakouska, ve čtvrtek jsme trénovali podařený sjezd společně s Olssonem a Jankou a poslední páteční den jsme si sami postavili krátký obřák. Stihli jsme tak, co jsme stihnout chtěli, a teď nás čeká zasloužený týdenní odpočinek. V sobotu 21. listopadu pak hurá do přenádherných Rockie Mountains na první závody Světového poháru – do Lake Louise. A že se bude na co těšit :)