A je tu další tejden a samozřejmě vyrážíme s Markusem ráno běhat kolem jezer. Je to sice jen půl hodinky ale i to se počítá. Ve prospěch zdraví jsme chtěli vytáhnout i další, ale místo toho jsme dostali akorát spousty krásných jmen. Po škole jsem ještě pokračoval ve sportovním duchu a šel s Andrejem a Omarem do posilovny a na chvilku ještě na gymnastiku. Nevím, jestli jsem to už psal, ale gymnastický sál tu je úúúúžasný. Všechno už je připravený, jen začít :) Tak jsme si krásně zaskákali z malý trampolíny do neuvěřitelně měkkýho doskočiště a z hrazdy jsem se pokoušel o saltíčko a celkem do šlo – maj to tak pěkně udělaný, že se opravdu není čeho bát a paní Vrchovecká taky nikde – viď Karby :) No ale největší sranda byl skákající doktor Andrej. Ale na jeho obranu musím říct, že za jeden večer udělal velký pokrok.
Na úterek jsem se zase přihlásil na jednu dobrovolnickou akci do Nokie. Když už jsem jednou ve Finsku, tak se tam musím nějak dostat, řek jsem si, a tak jsem po škole obul inline a vyrazil. Mělo to být jakési testování mobilů, logicky, a očekával jsem tak 10 dalších dobrovolníku a nějaký společný úlohy pro všechny. Ale chyba lávky. Byl jsem tam úplně sám, s jednou paní v místnosti co byla něco mezi kanceláří a laboratoří. Jedna kamera byla namířena na mě, druhá byla nad mobilem o promítala displej na velkou plazmovou TV. Za velikym zrcadlem byla další místnost, kde nás kdosi pozoroval skrz zrcadlo a nahrával. Když už paní vytáhla 15-stránkový papír s úkoly, tak už jsem trochu znejistil co bude.
V celku to nebylo nic složitýho, tak jsem to zvládl i já. Testoval se nový software na nových telefonech a otázky byly tipu najdi přijatou zprávu, napiš poznámku, spusť video atd. a vždy byly nabídnuty zhruba tři možnosti a z nich jsem měl obhájit tu, kterou jsem použil. Neboli testovali jednoduchost a přirozenost ovládání. A přesto že to bylo dobrovolnické, dostal jsem nakonec novou Nokii na dvouleté používání zdarma :) Ne, dostal jsem poukaz na 15E na nákup v supermárketu. Ale zajímavá zkušenost.
Ve středu bylo po škole na programu sportovní odpoledne, což znamenalo, že jsem šli hrát místní obnož baseballu. Namísto do čtverce se běhá zic-zac napříč polem, což mě vůbec nenadchlo. Ještě k tomu, když rozhodčí byl slepej jak patrona a odpískal mi out, když hráč s míčkem byl 5 metrů od mety :(
Večer se taky vyrazilo do místního největšího klubu ve městě, OnelaClubu. Ani tady jsem něco úžasného neočekával a taky to tak bylo - všichni Finové se tady svíjeli jak po nemoci - jako na Harcově v Esku :) Club je to obrovský a nejvíc mě pobavila místnost s bílou kůží potaženými sedačkami, skleněným parketem a růžovým osvícením. Smutný ale bylo, že tam tančilo snad víc kluku než holek. My jsem využili nabídky jedno pivo/jedno Euro a na jednu nepřenosnou kartu jsme měli všichni aspoň 3 piva – bylo nás kolem 20 :) Pobavili jsem se celkem pěkně a největší sranda byla domu na kolech a na inlajnech. Ale vzhledem k tomu, že jsem měl 3 piva, to šlo.
Na konci všedních dnů jsme ještě zašli párkrát do sauny, já se učil pár večeru na páteční test ze slovíček a nezapomněli jsem se každej den při obědě pořádně nacpat. Zdejší menza je prostě něco úžasného.
V pátek byli na řadě Italové a tak se vše opět sešlo u Andreje. Tentokráte byla logicky pizza a pasta. Ale opět to bylo výborné a opět toho bylo spousty.
Jak už se ale blížil víkend, byli jsme Markus, Andrej, Shon a já už trochu nastartovaný, pač jsem se rozhodli vyrazil na sever do Laponska už o dva dny dříve a až v pondělí se spojit se zbytkem, který tam dorazí na plánovanou dvoudenní vejpravu. Neuvěřitelná výhoda je Markusovo auto – starej VW Transporter, ještě s motorem vzadu, ale s kempovou úpravou. Takže dvě postele dole, dvě na střeše, vaříč, stůl… prostě vše!
Začali jsme s malým zdržením při nákupech, jelikož podle zdejších zákonů se nesmí alkoholické nápoje (tím se myslí i to jejich pivo, který já osobně považuju spíše za žlutou limonádu s bublinkami) prodávat před 9:00 ranní. Trochu nás to zaskočilo, ale samozřejmě jsem počkali :) A už vyražíme, řítíme se po dálnici 60 km/hod směr na sever, Laponsko. Cílem je malá malinkatá lezecká oblast kousek nad městem Rovaniemi, považovaného za hlavní město Laponska a nachází se zde také Univerzity of Lapland.
Cesta nebyla dlouhá, kolem 4 hodin a už jsme nad polárním kruhem. S místními lezci jsme byli domluveni na otevření závory a jelikož prší, pár hodin s nimi debatujeme a až k večeru vyrážíme na malý bouldřík, při kterým ještě stihneme pěkně zmoknout. Jsou to tu žulové skalky kolem 15 metrů a dobře odjištěné, tak to snad zítra pujde.
V neděli to nebylo o moc lepší ale neváháme a jdeme lízt. Nakonec jsem se stihli poměrně slušně odrovnat a tak k večeru ještě sbíráme borůvky, kterejch je tu všude mraky a odjíždíme přespat k místnímu jezeru. Zítra se musíme potkat s našim kurzem, tak jsem zvědav :)
No comments:
Post a Comment