Další týden začal hned pěkně výletově, cestou na nejbližší a jeden z největších ostrovů ve Finsku – HAILUOTO. Vyrazili jsme pěkně organizovaně přistavěným autobusem a za 40 km jsem už byli na trajektu. Pak ještě cesta přes celý ostrov na nejzápadnější výběžek, kde je jakési malé výletové centrum a universita tu má výzkumnou stanici na změny a stav přírody v Baltském moři a Botnickém zálivu, což jsme se dozvěděli hned v následující asi 3!!! hodinové přednášce vedenou místním mladým nadšeným botanikem, což se však neslučovalo s nadšením většiny, pač poslouchat dvě hodiny o borůvkách někoho opravdu nezajímalo. Mě samozřejmě ano :) Nakonec vzal ještě teleskop a šli jsme ty borůvky zkouknou v reálu… …ne, zkoukli jsme pár místních ptáků a potápek, což nebylo špatný.
Jinak samotný ostrov je poměrně velký a hlavně mladý – asi 1000 let, jak se celá Skandinávie zvedá v průměru 4mm/rok, tak v mělkém Botnickém zálivu takhle v poměrně brzký době vznikne ještě pár ostrovů. V zálivu, kde jsme vegetovali, bylo kolem 15-20 dřevěnejch chatek, maják a nový menší hotel, kde jsem se den na to přežrali, protože všechno bylo “v ceně“ a bylo to výborny. Všude písek a klídek.
Po obhlídce ostrova samozřejmě nesměla chybět sauna! A výborná věc na tom byla, že to nebylo daleko do moře, tudíž jsem po každým kole přeběhli pěkně do moře a bylo. Šel tam s námi taky náš učitel Arto, a… …Finové mají asi jiné pojetí sanování… …jediným úkolem se zdálo být, nalít na kamna pokud možno co nejvíc vody, aby to už nikdo nevydržel a zůstal tam sám. Byl z toho nakonec dobrej hec a ze sauny vylézali spíše raci než lidi. Ale bylo to super, hlavně ve spojení s tím mořem. Který tady vlastně ani není slaný, tak kolem salinity 0,2%, což se nedá téměř poznat rozdíl mezi jezerem a mořem.
Večer se ještě opejkaly buřty, vyráběli se obří palačinky a vůbec to byl fajn večer a šli jsme spát za svítaní. To je tady vlastně takovej malej letní problém, že ať když už se vracíte z akce kdykoli, třeba už i o půlnoci, zrovna svítá :)
No a ráno byla ta neuvěřitelná snídaně v hotelu. Už nevím co tam vše bylo, ale bylo to výborný. Rybí saláty a pomazánky, jakési jejich výborné housky z pšenice a nikde nesmí chybět hromady ovoce a zeleniny. To samé se ještě opakovalo u oběda a já osobně jsem odjížděl jako sud. Společně ještě s Andrejem, jelikož jsme nezapřeli naše česko-slovenské kořený – sežrat vše, co je zadarmo. Mezi tím ale byly tři hodiny učení, což mnohým po večeru moc nevyhovovalo :)
Další všední dny byla na pořadu škola a to skoro od rána do večera, což byl poměrně záhul. Obecně to probíhá ták, že jsme dvě hodiny ve velký skupině (16), pak dvě hodiny v malý skupině (8), pak obídek a odpo 2 hodiny konverza - tady bych ale byl opatrný u pojmu konverzace, protože tak úplně neodpovídá tomu, co se ve skutečnosti ve třídě děje… . To už je tak kolem pěti odpoledne a následuje další program. Tenhle týden to byla třeba přednáška o historii země, návštěva muzea, kde byly úžasný, tak 8x8 metrů velký 3D modely Oulu dnes a před 70 lety a nad tím vším se dala ovládat pojížděcí kamera - prima hračka.
V pátek jsme se byli podívat na pláží u místního jezera a taky započalo vaření jednotlivých národních kuchyní. Vše se sešlo u Andreje, pač jeho byt s třemi pokoji, velkým obývákem a kuchyní je pro takovéto účely jak stvořený :) Dnes byli na řadě Portugalci, tudíž na stole nesměla chybět ryba. Byla výborná a bylo ji hodně.
Našli jsme tu taky poměrně slušný možnosti k lezení (na to, že je to tu rovina) a ve čtvrtek jsme zavítali ještě se Shonem a Markusem do místní tenisový haly, kde místní nadšenci vytvořili v půdních prostorách obrovský boulder plac. Trochu to ale přehnali s obtížností, tak budeme muset ještě potrénovat.
A pro ty, kteří se nechtějí trmácet 100 km za nejbližšími skalami a ani se nechtějí trápit pod střechou, tak se na jediném místě ve městě (které má větší převýšení než 10 metrů) nastřílely nýty a skála je na světě. Ale opět se trochu sekli s obtížnostmi, tak jsme ty nejtěžší cesty raději odložili na příště.
Z her se tady dá hrát fajnově volejbal, jelikož jsou tady hned mezi domy dva beachkurty, tak se mi tam podařilo vetřít se k poměrně slušnejm volejbalistům, tak snad jim bude chvilku trvat, než příjdou na to, že nic neumim.
A taky jedno malé předsevzatí na závěr: dohodli jsme se s Markusem, že budem každý druhý den ráno od 7 chodit běhat okolo místního jezera, tak jsem zvědav :)
No comments:
Post a Comment