HA !!! A máme tu další týden, tentokráte krapek delší, pač nám v podstatě začíná už v sobotu večer. Nechtěl jsem totiž kouskovat cestu na jih do více mailu a tak proto :) A kamže to vlastně razíme? Čeká nás trio tuze významných měst, Helsinky, Stockholm a Turku ve vypsaném pořadí a vše se děje v rámci výtvarně-umělecké a architektské exkurze Scandinavian Studies. A vše prosím za 120E, což je v podstatě také důvod, proč jsem si ještě zapsal kurz scan. literatury – je to podmínka pro účast.
A už je tu sobota a kupodivu se všichni v čas scházíme na nádraží v Oulu a nasedáme do nočního vlaku směr Helsinky. Je s námi architekt Petri, Laura jako výtvarnice a Sanna jako koordinátor. Venku je již samozřejmě tma jak v pytli a tak po krátkém karbanu v jídelním voze jdeme na kutě, aby jsme se na to hlavní město pořádně vyspali.
V 8:00 ráno jsme na místě a po krátké snídani na nádraží vyrážíme pronajatým autobusem asi 30 km za město na venkov, kde stojí atelier tria architektů (nejznámější byl Saarinen), kteří dali z velké části tvář dnešním Helsinkám. Barák si postavili celkem fajn, na pěkném místě a všechno bylo postaveno jak si to navrhli. Takže pěkně propracovaný do posledního detailu. Něco na způsob secese, ale krapek ovlivněný jejich národním obrozením. Sami si to nazývají národní romantický styl. Ale mě osobně tenhle styl přijde krapek “strašidelný“ :) Poté jsem pokračovali na podobné místo o kousek dál, na břeh jezera, kde jsme navštívili velký roubený dům z počátku 20. stol. Zde bydlíval jeden z významných malířů NO, ale jméno se mi opravdu nechce hledat. Ne tak mam to: Pekka Halonen. Tato oblast kousek za Helsinkami byla vůbec velmi oblíbená mezi intelektuálními a uměleckými kruhy během NO, jelikož to bylo kousek do města a na druhou stranu již v poměrně hluboké finské přírodě, která se hodně silně promítá snad do všech směrů finské kultury. Na cestě zpět jsme se jeli ubytovat do místního hostelu. Odpo jsme ještě zamířili do muzea současného umění, kde mě ale pranic nenadchlo. Snad budova sama… :( a poté bylo již volno. Rozhodli jsme se to tu trochu projít pěšky a vyrazili skoro na 7 km okruh kolem hlavního centra. Tady jsem si trochu udál srandu ze třech přiblblejch Američanek, který bydlí v Jižní Karolíně a nevědí, kde leží Rocky Mountains, blbky. Mam na ně totiž vztek, ale to se týká až příštího týdne, tak chvilku strpení. Rozhodli jsme se jít k památníku Jeana Sibeliuse, místního Antonína Dvořáka, což bylo asi 3 km skrz ulice. Namapoval jsem si cestu dopředu a pak jsem jim jenom bez koukání do mapy radil, kudy mají jít. Ke konci mi už moc nevěřili, ale jak jsou asi zvyklí dělat co se jim řekne, tak šli dál a nakonec jsme se objevili přímo před památníkem. Což je samozřejmě pěkně naštvalo, pač si myslely, že nemam ponětí, kde jsme. Ale já se v duchu radoval :) Na cestě zpět jsme to vzali ještě kolem olympijského stadionu, kde to tenkrát metelil Zátopek a po sprše jsem vyrazil s Cristem do české hospůdky na jedno G, která byla hned vedle hostelu.
Ráno jsme posnídali, někdo z vlastních zásob, někdo šel dolu na švédské stoly a pak už to byl mazec. Začátek na hlavním náměstí Esplandadia. Pěkné náměstí navrhnuté architektem Englem v první polovině 19. století. Katedrála v popředí, hlavní budova a knihovna univerzity po obvodu a socha Alexandra II uprostřed. Všechno hezky navrhnutý, ale… je to prostě mladé město (před tím bylo hlavní město Turku) a bylo navrhnuto v podstatě od jednoho stolu jedním člověkem. I kdyby to navrhl sebelépe, nikdy to nebude mít kouzlo starých měst, které vznikali tak jak se zrovna přihodilo. Toď můj názor. Všechny ty budovy jsme prošli, stavili se i v národním archívu, městském muzeu a i do parlamentu jsme se šli podívat. Žel jako u nás, nikdo v práci. Ještě jsme stihli národní operu od věhlasného architekta Alvara Aalta a pak už na trajekt. Žádnou kocábka to nebyla, takže dalo problém vyjít až na horní otevřenou palubu a za západu slunce jsme opustili hlavní město této placaté země. Na večeři jsme se ještě přihlásil ke všem ostatním, kteří si už zaplatili večeři na lodi, a tak jsem vyrazil s nimi, abych nebyl zase za tu největší socku. A i když to něco stálo, špatně jsem neudál. Měli jsme dvě hodiny na snězení všeho co tu bylo. A že toho bylo neuvěřitelně móooooooooooc. Totálně jsem se přežral všech těch ryb, slaniny a nakonec třech velkých talířů koláčů :) Prostě paráda. Před spaním jsme to šli ještě vytancovat na parket a pak za houpání do pelechu.
Stockholm nás vítá po ránu a hned na první pohled je tu něco sympatičtějšího než v Helsinkách. Město rozprostřené na spoustě zvlněných ostrůvcích slibuje daleko víc než předešlá placka. Mažeme se nejdříve ubytovat na hausbót s výhledem na centrum a pak tam v zápětí míříme. Přesněji na radnici, která je umístěná ve velké cihlové budově s překrásnou vnitřní dekorací. S průvodcem jsme prošli budovu, tj. i modrý, zlatý i všechny ty ostatní sály a poté se vydali dále do města. Prošli jsme staré historické centrum, které se rozkládá na jednou z ostrůvků a to už je město jak má být. Úzké a malebné uličky, obchůdky a kavárníčky atd. Zašli jsme do pár kostelů a na poledne zbyl Královský palác s muzeem, ve které jsou vystaveny šaty králů a to vždy buď s kulkou, nebo krví, jak je někdo zavraždil na bále či v boji. Ať žijí konspirace a války! A nakonec jsme ještě zašli do sklepení, kde byly vystavený překrásné kočáry. Večer se blížil a tak jsem si ještě sám prošel večerní Stockholm a bylo to opravdu něco nádherného. Prostě fajn město. Večer jsem ještě taky zažil novou zkušenost a to když jsem ještě spolu s Američankou Leehi a našima dvěma geyi zašli do gay baru. No vyzkoušet se má všechno, ten černoch mě ale rukou po zádech přejet nemusel :) Prča ještě byla, že jsem šel domu pěšky a jak jsou Amíci líní, chtěli jet jednu zastávku metrem, přejeli 8 stanic a pak jim metro zavřeli. No a museli si vzít taxi na cestu zpět, hehe.
Jak jsme večer usnuli, tak jsme se ráno probudili – s kulatým výhledem na centrum z naší téměř podvodní kajuty. V ceně dnes byla i snídaně a tak si dělám vnitřní zásoby až do večeře a nakonec si udělám i jednu externí – mažu si jeden chleba s sebou :) Jdeme na metro a vyrážíme obhlídnout Drottningholm Palace – sídlo krále. Je to asi 30 min. z centra na západ, je slunečno, stromy krásně zbarvené a tak se mám Stockholm opravdu ukazuje jak může. Palác se lehce podobá vídeňskému Schonbrunnu a po krátké chvíli se jdeme podívat do místního rokokového divadla, které je spolu se zahradou na seznamu památek UNESCO. Procházíme zahrady, čínské městečko a přes park se vracíme zpět. Cestou zpět se opět kocháme a odpo jdeme navštívit Vasa muzeum. Byli jsme zde sic včera, ale měli zavřeno. Vasa je loď a byla stavěna jako velitelská loď švédské flotily v 17. století, kdy Švédsko bojovalo s Polskem. Chybička se však vloudila, a loď se nám potopila během zkušební plavby. Po 350 letech ji však našli 50 metrů pod vodou a byla vyzvednuta, zrestaurována a umístněna do musea. Díky málo slané vodě se zachovala v poměrně slušném stavu. A v tehdejší době to musela být loď jako krá… . Překrásně zdobená, přes 100 děl a 450 členů posádky. Celkem slušná kocábka a museum samotné bylo taky pěkně provedený. Pak už jen cesta do přístavu, nalodit se a hurá do Turku. Ještě ale jedna poznámečka. Pokud bych měl sestavit vlastní žebříček měst, Stockholm by byl velmi vysoko. Tak do 5 :)
V Turku jsme brzo ráno a hned nás tahají na hrad :( Sic vypadá obyčejně, je to něco… je to totiž Hrad v Turku :) No prostě každý druhý český hrad by ho strčil do kapsy, ale to Finům říkat nemůžete. Jeho historie je už ale o něco zajímavější. Turku je totiž staré hlavní město a vůbec jedno z nejstarších měst ve Finsku. V období švédské nadvlády sloužilo jako brána na východ. Jako každé finské město párkrát vyhořelo a jednou to byl dokonce největší městský požár ve Skandinávii vůbec. Při něm také vyhořela místní knihovna, kde do konce 18. století bylo uchováno většina knih a dokumentu a finské historii. A všechny shořely. Od té doby jsou všechny písemnosti ukládány na 6 různých místech a náš historik si při hodině rve vlasy když o této události mluví. Nesměla chybět návštěva místní staré gotické katedrály a ještě jsme navštívili řemeslnickou osadu, která tenkrát neshořela a byla ponechána jako připomínka staré doby, tedy museum :) Tady se mi ale líbilo a trochu to připomínalo naši řemeslnou výrobu v podkrkonoší v počátku 19. století. Následně ještě prokřižujeme město v pronajatém autobuse a ve 12. celá exkurze končí. Zbytek frčí zpět do Oulu, já to ale beru pendolínem zpět do Helsinek, kam za chvíli přiletí moje děvče okaté :)
Byli jsme sice domluvení na spicha na náměstí, ale stihl jsem to ještě na letiště i s překvapením.
Ráno jsme se pořádně nacpali v jednom malém hostelu kde jsme přespali a vyrazili za krásami Helsinek :) Prošli jsme centrum po místech co jsem už znal, zašli i na nejvýchodnější mys pevniny s výhledem na ten jejich Finský záliv a když nám byla pěkná kosa, zašli jsme do jedné nóbl restaurace se ohřát. A při té příležitosti si samozřejmě objednali jednu horkou čokoládu aby se neřeklo. Vyrazit do Oulu bylo v plánu sic až v 11 večer, ale představa vyhřátého vlaku zvítězila a jelo se už v 8.
Oulu nás přivítalo v 6 ráno pěkně zostra, asi 5C pod nulou a to se nám naštěstí povedlo přesně vystihnout autobus který jede jednou za hodinu, což bylo celkem fajn. Během víkendu jsme stihli projít školu, což vydá za pěknou tůru, Botanickou zahradu, zajít do finské sauny a celá neděle bylo v širokém rodinném duchu (tj. spolubydlící Jalal a Ignacio, Slovačiska Andrej a Denisa a náš rakouský přítel Markus) a završena obědovečeří o pěti chodech.
No comments:
Post a Comment