Tak a je to tu, první exkurze se Scandinavian Studies na obzoru. Námětem je finská příroda a životní prostředí, kterou budeme okukovat v národním parku Oulanka, který se nachází severovýchodně od Oulu, napříč Finskem až u ruských hranic a je to jedna z nejchráněnějších a nejcenějších oblastí ve Finsku.
(zde je jen stručný popis co a jak se dělo. Informace o tom, co jsme probírali, učili se a viděli je ve vypracované seminární práci, kterou asi taky dám na web)
Vyrážíme v pondělí v 9 ráno busem, 22 studentů (6 Amíku, pár Frantíku a Asiatů a pak vždy po jednou z několika evropských států a jeden Kanaďan) a dva starší profesoři, Erkki a Leo. Erkki je botanik a Leo geograf, geolog. Oba scestovali půlku světa, včetně roku v Antarktidě, na Leňe atd. Prostě si s nima bylo o čem povídat. Cestou děláme pár zastávek a začínáme pomalu obhlížet kdo odkuď je, jak a proč se dostal do Finska a tokový ty obvyklí úvodní rozhovory. V parku jsme asi za 4 hodiny a po prašné cestě přijíždíme ke zdejší výzkumné stanici, která leží ve středu parku na řece Oulankajarvi. Tady se taky ubytujme a vyrážíme zkouknout okolí. Kaňonovité údolí, kolem jsou dokonce i kopce, což je po měsíci žití na rovině poměrně příjemné na pohled :) Všude lesy a v dáli hučí Niagary. Niagary sice ne ale kousek po proudu jsou poměrně slušný peřeje. Občas projdem kolem jezera a všude rostou borovice a břízy, na zemi potom slušná vrstva mechů a lišejníků.
Po večeři jdeme do sauny a to se stane zvykem po celý zbytek pobytů. Do vody chodíme do řeky, což je paráda. Spolu s námi tam chodili i Erkki a Leo, což bylo docela fajn zpestření. Po sauně se vždy šlo do Koty, což je něco jako dřevěné teepee, kde se sedělo kolem ohně, popíjelo a bavilo. Docela dobrý zvyk ti Finové mají :)
V úterek máme dopo 3-hodinovou lekci o skan. geografii a odpo vyrážíme na 3-hodinový výšlap po zdejším okolí. Každou chvilku mají Erkki nebo Leo slovo a je to opravdu paráda, slyšet to od lidí, kteří tady v tomto parku žijí a zkoumají přes 40 let a znají o opravdu asi nejlíp ze zdejších kapacit :) Večer samozřejmě sauna a kota.
Ve středu je dopo opět přednáška, tentokráte o finském lesnictví. Odpo se jedem juknou na ruské hranice, ale díky ochranému pásmu nesmíme blíž než 500m. Zkouknem ještě jednu zdejší, již téměř opuštěnou vesnici a ještě párkrát zastavíme a je čas večeře. Večer opět stejný scénář. Vlastně ne, jedna výjimka, dáli jsme palačinky.
Ve čtvrtek je na řadě celodenní pochod kolem většího jezera a několika kaňony. Suma sumárum asi 8 km, ale se spoustou zastávek a jednou velkou na opejkání buřtů. U jednoho takového parádního jezírka. Naštípali jsem dříví, Erkki vytáhl konvici a bylo. Parádní výlet.
Večer jsem ještě taky stihli s místním odborníkem na polární záři vyjít ven na most přes řeku a koukali jsem na hvězdy. Když si vezmete, že nejbližší město je 30 km, bylo toho vidět opravdu hodně. Jen polární záře ne.
Ráno nám o tom ještě povyprávěl v přednášce, tak to máme komplet. Ještě to jen vidět. Po obědě jsem se sbalili a vyrazili spět s opět pár zastávkami. Jedna ale stojí za zmínku. Vyjeli jsme i na jednu horu, opravdickou horu. Zkoukli jsme místní scenerii a jeli dál. Konečně bylo i pěkně a podzimní barevný Finsko je opravdu něco žůžo.
V sobotu byla pořádána uvítací akce pro prváky z katedry geografie, tak jsem spolu se 30 geografama vyrazil přes město na pláž, kde měli pronajatou chatu. No nato že to byli geografové, vybrali asi nejdelší cestu kterou jsem se tam mohli přes Oulu dostat :)
Celý večer se nesl v duchu soutěží, někdy trochu přihlouplých, někdy docela srandovních, ale všechny v “picím a slíkacím se“ kontextu. My, jako 5-členné družstvo zahraničních studentů jsem se samozřejmě nenechali zahanbit… a vyhráli :) Ale jak už to tak ve Finsku chodí, nakonec nezbyl skoro nikdo střízlivej, s kým by se dalo aspoň trochu povídat a jelikož jsem byl krapek znaven z kurzu v Oulance vyrazil jsem na inlinech ještě večer na koleje.
No comments:
Post a Comment