Dal jsem si trochu pauzu ale už Vás tu opět zdravím tady z těch severských končin. Tento týden, myšleno všední dny, nepřines vcelku nic úžasnýho, na víkend jsme ale vyrazili do středu týhle placatý země. Ale postupně…
V pondělí nám opět Markus, náš učitel na Historii, povídal jednu historku a opět skoro jako vždy jsme se tam váleli smíchy. Má opravdu dobrý vyprávěčský talent a celá povídka byla o historii sauny a saunování. Mimo to, že nám vyprávěl o všech možných typech sauny se zmínil o jednom setkání evropských ministrů školství tady v Oulu. On jim v rámci pobavení vyprávěl něco o saunování a jakou to zde má tradici a něco v tom smyslu, že je slušnost do sauny jít. No nakonec to večer dopadlo tak, že všichni, aby neurazili, naklusali do společný sauny a pokračovali ve zdvořilé etiketě jako na nóbl večírku…. Což byla prý kombinace k popukání :)
V úterek jsem opět vyrazili na náš známy ostrov Haulioto, již podruhé a tentokráte s Fine Arts (výtvarnou výchovou) zaměřenou na Environmental Art, což je něco jako umění v přírodě s pouze přírodními materiály. Bylo azuro, nádherný barvy stromů a mi měli za úkol ve skupině vytvořit nějaké veledílo. Nevim, jestli to bylo umění nebo hraní, ale celý den jsme se docela zabavili a před odjezdem jsme ještě stihli opíct buřty. Takže podařenej zájezd. (někdy dokážou umělci vytvořit opravdu fascinující věci – jestli je chcete vidět, zadejte si na Google Andy Goldsworthy)
Ve středu jsem opět vyrazili běhati, jen tak polehku, jednou kolem jezera aby se neřeklo. Ve škole jsme hráli na Candele, jejich lokální drncátko, a večer se razilo do Onely, místního vyhlášeného klubu. Předcházela tomu ještě krátká předpárty ve městě a pak se šlo. Sice má Oulu přes 100 tis. obyvatel, ale minimálně polovina v klubu byli zahraniční studenti. Jak je tohle možný… Finové rádi studujou.
Ve čtvrtek začíná moje trápení se seminárkama, které mě asi neopustí do konce pobytu. Máme kolem 10 předmětů a na každý z nich musí být 4-5 stránková seminárka. Tož suma sumárum se z toho asi zvencnu (nic proti tobě Václave:)). No uvidíme, nic jiného mě taky nezbývá. Ještě jsme dnes taky byli sílit s Markusem v posilovně, tak už jsme silný jak skály.
Je tu pátek a nás po škole čeká co… …no výlet za Shonem do Kajmani, což je asi 150 km směr jihovýchod. Ve škole tomu ještě předchází malé pozdvižení kdy se sotva belháme z obědu totálně nacpaní a cestou potkáváme skupinku učitelů postávající kolem stolu s čímsi. Jdeme to omrknout blíž a jsou tam na stole 4 ohromný koláče. Nenápadně se ptáme paní vedle jestli by jsem si taky s dovolením nemohli vzít jeden malý kousíček a už tam jdeme po druhý, po třetí a pro čtvrtý to už byl spíš hec, ale ještě se to do nás vešlo. Největší radost mě ale dělá náš rakouský přítel Markus – už se nestydí :) No a teď už je čas vyrazil. Přecpaní se škrábeme do našeho autodomu a vyrážíme. Markus, Andrej, Denisa a já. Jakmile vypadnem za město tak je to opravdu nádhera. Slunce už je dost nízko a osvětluje všechny ty břízy, které mají listí snad všech odstínů od žluté, přes oranžovou až po rudě červenou. Prostě nádhera a u nás v ČR se to asi najít nedá. Párkrát stavíme na kukačku a focenou a okolo velkého, jako opravdu velkého jezera, přijíždíme do Kajaani. Shon nás už vyhlíží a po chvíli vyrážíme k místnímu jezírku. Na programu je oheň a černošká “přednáška“ o afrických zvycích. Studuje jich tu poměrně hodně a za chvíli se pustí do řeči. No nakonec z toho byla docela slušná debata a šlo se spát kolem jedné. Ráno vstáváme brzo s představou, že se ve městě zeptáme na půjčovnu kajaků a vyrazíme s Markusem na den na vodu. Tady se ale dostavil jeden trochu větší šok, kterýmu jsem dlouho nemoh uvěřit. Kajaani, výletní město, má o víkendu zavřené turistické informační centrum!!! Ještě teď jsem vytočenej když to píšu. No tak jsem si aspoň prošli město a odpo vyrazili na místní kopec opejkat a grilovat. Což nakonec, s těmi kily masa, taky nebylo špatný. A využili jsme místní kulisy a nafotili pár fotek do katalogu :) Večer šli do města a já jsem z důvodu zdravotních zůstal chrápat na pokojí, pač na mě něco lezlo. Ráno už bylo fajn a tak jsme vyrazili na cestu zpět. Tentokráte po druhé straně jezera a pak přes jeho střed, kde je několik ostrůvku. A zde se dostáváme k jedné pikantnosti a vlatně důvodu proč jsme jeli touto cestou. Všechny trajekty a ferry se tu totiž berou jako součást silnice a neplatí se, proto jsem si tuto lákavou nabídku nenechali ujít. Bylo sice trošku mlhavo, ale bylo to fajn. Na ostrově jsme vyrazili na malý výšlap a co se nestalo… totálně jsme se ztratili. Ne teda totálně, ale jak jsme šlapali kolem jednoho jezera a neměli mapu, cesta se pořád stáčela doleva, ale tak pomalu, že to nebylo znát. No a najednou jsme došli do nějakého kempu, který tam vůbec neměl být. No a nakonec… to byl kemp, ze kterýho jsme vyšli :) Asi místní obdoba Bermudského trojúhelníku, pač Markus je průvodce po horách a já se taky myslim hned tak neztratím. No hold záhada. Cestu domu jsme už ale našli, čímž jsem ukončili tento fajnový výlet.
No comments:
Post a Comment